Minulý týden zmátla obyvatele Prahy 10 kuriózní závada na místním semaforu. Signalizace na přechodu u křižovatky Švehlovy ulice a Topolové tu totiž ukazovala nejen rozsvíceného červeného panáčka, ale zároveň toho zeleného. Neobvyklý jev byl podle čtenářky Marcely Klánové nebezpečný nejen pro chodce. Technická správa komunikací, která má semafory v Praze na starosti, ho proto obratem dala odstranit.
Podle jejich mluvčí Barbory Liškové šlo o takzvaný fantomový efekt. „Jednalo se o vadné klapátko pro nevidomé. Z tohoto důvodu došlo k prosvěcování zeleného signálu. Vizuálně to tedy vypadalo, že svítí oba panáčci,“ vysvětluje mluvčí Lišková.
Fotogalerie |
Je tomu již mnoho desetiletí, co se nejen místní z Prahy 10, ale všichni obyvatelé metropole museli bez automatických semaforů obejít úplně. Bezobslužná verze světelné signalizace totiž poprvé zastavila dopravu přesně před 88 lety, v lednu 1930. Uprostřed Václavského náměstí, v odbočení ulic Vodičkova a Jindřišská, kde se dnes kříží pěší zóna s tramvají, totiž kdysi byla nejvytíženější křižovatka v celé metropoli.
„První semafor, kde k přepínání sloužil ruční paketový přepínač, byl v Praze umístěn dokonce již v roce 1927, a to na křižovatku u Masarykova nádraží (Hybernská, Havlíčková, Dlážděná). První semafor, tedy čtyřstranná plechová skříň s třemi barevnými čočkami, byla zavěšena na lanovém závěsu na přilehlých budovách nad trolejovým vedením v ose jízdní dráhy. Náklady na něj tehdy byly třicet tisíc korun,“ řekla deníku Metro ředitelka Muzea Policie ČR Marcela Machutová.
Důvodem k zavedení semaforů nebyly podle Machutové jen otázky dopravní a osobní bezpečnosti, ale také vyjmutí dopravních policistů z nebezpečného provozu. Ti tu totiž do té doby sloužili jako živé semafory. „Do té doby se řízení provádělo policistou, pokyny paží a změnou postoje, nebo užitím směrovky (zprvu pendrekem), přičemž ruční řízení nenarušovalo dostatečný přehled o situaci před křižovatkou i na křižovatce samé,“ popisuje Machutová.
Když v roce 1930 začal řídit na Václavském náměstí dopravu první semafor, na novinku se snesla vlna kritiky. Pražané si stěžovali, že na rozdíl od policistů a od ručně přepínaného semaforu, který stál v Hybernské a Dlážděné, zdržuje plynulost provozu.
První semafory přitom byly jednoduchá elektromechanická zařízení, která střídala červenou, zelenou a žlutou barvu v přesně daných intervalech. Tehdy neexistovala ani samostatná návěstidla pro chodce, ani pro tramvaje. Do roku 1967 bylo v Praze pouze 33 světelně řízených křižovatek. Od té doby se jejich počet začal výrazně zvyšovat, nejdříve až o 50 ročně, v posledních letech pak o pět až deset za rok.
Dnešní chytré semafory ušly od těch prvních kus cesty. Umí měnit přepínání podle hustoty dopravy, rozlišují signály pro chodce, auta, cyklisty a tramvaje. Na některých místech také odpočítávají čas.
Modernizace semaforů v hlavním městě je naplánovaná do roku 2022
|
