„U mladších je toto postižení způsobeno zejména Usherovým syndromem. Děti se narodí s poruchou sluchu a kolem puberty se přidruží postupná ztráta zraku,“ říká Ota Pačesová z Klubu přátel červenobílé hole, který výstavu spolupořádá. Právě podle červenobílé hole lze takto postižené lidi identifikovat. S hluchoslepotou, kterou trpěl na sklonku života i španělský malíř Francisco Goya či od malička americká spisovatelka Helen Kellerová, se mohou narodit i děti žen, jež v těhotenství prodělaly zarděnky.
Asi žádné jiné zdravotní postižení nepřináší do života tolik bariér jako kombinovaná porucha sluchu a zraku. Nejhorší je asi sociální izolace. I té se dá ale čelit. Existuje řada kompenzačních pomůcek - například vibrační budíky, slepecké psací stroje, elektronické zápisníky s hlasovým nebo hmatovým výstupem či sluchadla. Většina postižených má totiž částečně zachovány alespoň zbytky zraku nebo sluchu.
Způsob komunikace s hluchoslepým člověkem závisí na rozsahu a době vzniku postižení. Největší pozornost potřebují děti s vrozenou hluchoslepotou, které se ale například zase lépe učí Braillovo slepecké písmo. Další možností komunikace je taktilní znakový jazyk, který je založen na vzájemném kontaktu jedné nebo obou rukou komunikujících. Dorozumívat se lze také vpisování písmen do dlaně.
Lormova abeceda
Lidé se získanou totální hluchoslepotou mohou komunikovat pomocí Lormovy abecedy, při níž se dotýkají dlaně v různých bodech. Každý bod odpovídá konkrétnímu písmenu. Název dostala tato abeceda podle svého autora Heinricha Landesmanna (pseudonym Hieronymus Lorm). Tento rodák z jihomoravského Mikulova v 15 letech ohluchl a následně se mu velmi zhoršil zrak, až ho ztratil úplně. Pro vlastní potřebu sestavil dotykovou abecedu, která se po jeho smrti rozšířila po celé Evropě.
K hodně obtížným patří vibrační metoda Tadoma, která spočívá v „hmatovém čtení mluvené řeči“. Ruka hluchoslepého se dotýká obličeje a krku mluvící osoby tak, že vnímá pohyby rtů a vibrace na tvářích, čelistech a krku.
