Brutalistní budova urologie hledí na porodnici i magistrálu. Už 50 let

Tento článek sice není o lékaři, kterého jeho následovníci připomínají s úctou. Jenže profesora Hradce nemůžeme pominout už proto, že i on má velký podíl na tom, jak tři architekti ( Vratislav Růžička, Eva Růžičková a Boris Rákosník) budovu, která je s ohledem na dobu vzniku v tehdy oblíbeném brutalistním stylu, koncipovali.

Připomenutí zakladatele Urologické kliniky Eduarda Hradce ve vstupní hale

Když se mu podařilo na sklonku šedesátých let minulého století prosadit výstavbu samostatné budovy, musel spolu s architekty „prošmejdit“ pracoviště podobného charakteru i v zahraničí, aby si pak mohli společně říkat, co kde bude a jak to má správně fungovat.

Vše pod jednou střechou, chválí si lékaři

Že to on i architekti provedli víc než dobře, to potvrzují i ti, kteří tu v současnosti pracují. „Výhodou toho, že jsme soustředěni v jednom objektu, je, že nemusíme přecházet z pavilonu do pavilonu, operační sály, ordinace i lůžková oddělení jsou v jedné budově,“ hodnotí plusy stavby současný přednosta Urologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) Viktor Soukup.

Urologická klinika na Karlově. Nápis nedaleko od kliniky se dá vztáhnout i na ni. Stavba v sobě soustředí vše, co lékaři potřebují, aniž by putovali z budovy do budovy.

Ale také nezastírá, že budova po stránce energetické i technologické za padesát let od svého otevření už zastarala. Člověk v padesáti letech také potřebuje údržbu, na tom se shodnou nejen lékaři. Takže, až se sejdou peníze, majestátní brutalistní stavbu na pražském Karlově, dům mezi magistrálou a porodnicí U Apolináře, velká rekonstrukce nemine.

Uvnitř se projdete minulým stoletím

Uvědomíte si to zvláště v zimě, když od hliníkových oken znatelně táhne. I když tady mají lékaři už špičkové vybavení, například robotický operační sál, který už zvládl přes sedm set operací, pracovní život v retrostylu se hodí spíš pro natáčení dobových filmů a pacienti i personál by si zasloužil moderní prostředí.

„Hrozilo, že se klinika stane chráněnou památkou, naštěstí se tak nestalo,“ raduje se upřímně ředitel VFN David Feltl. O brutalistní architekturu je zájem a některé stavby u nás se na seznam památek dostaly. Ta radost není nijak škodolibá, ale kdyby se klinika zařadila mezi chráněné památky, její rekonstrukce by byla náročná i drahá.

Urologická klinika VFN.

Na druhou stranu se tady otevírá obrovská šance pro přemýšlivé architekty, kteří mohou sladit architektonickou brutalistní minulost s 21. stoletím. Jenže je to zatím relativně daleká hudba budoucnosti. že to být zajímavá inspirace i pro další práce podobného charakteru.

Skvost od výjimečných českých sklářů

Klinika v sobě skrývá jeden unikátní umělecký skvost. Ve vstupní hale, hned proti vchodu, je plastika, nazvaná Rodina, od dvou českých významných sklářů. Manželů Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského.

Skleněná plastika Rodina od Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského ve vstupní hale

Ani jeden z nich už nežije, paní architektku jsem naštěstí ještě měl možnost poznat u ní doma v Železném Brodě. Výpravnou fotografickou publikaci o společném životě a práci obou sklářů s jejím podpisem uchovávám jako oko v hlavě.

Brutalismus, kam oko dohlédne

Od kliniky se nemusíte vydávat nijak daleko, abyste narazili i na další podobné architektonické výtvory. Pár minut chůze severním směrem v ulici Na Bojišti, v těsném sousedství známého švejkovské Hospody u Kalicha, je nepřehlédnutelná budova Centrálního dispečinku dopravních podniků.

Centrální dispečink pražských dopravních podniků Na Bojišti.

Kdybyste pokračovali dál na Vinohradskou třídu, tak na jejím konci nad Václavským náměstím stávala donedávna budova Transgasu. Její demolice vyvolala mezi příznivci brutalistní architektury velké vášně.

Opačným směrem na jih od Urologické kliniky, když přejdete Nuselský most, se nad stanicí metra Pražského povstání, zvedá nepřehlédnutelná stavba bývalého Centrotexu.

Brutalistní stavba Centrotexu nad metrem Pražského povstání

Brutalismus na Karlově v číslech V roce 1975 byla oficiálně založena Urologická klinika pod vedení Eduarda Hrubce. Tehdy byla dokončená i hrubá stavba kliniky. Model Urologické kliniky Oficiální zahájení provozu se odehrálo v roce 1976. Slavnostní otevření si nenechal ujít tehdejší federální premiér Lubomír Štrougal. Na zahájení byli pozváni i herec Karel Höger a operní pěvec Eduard Haken. Stavba vyšla na 168 milionů korun československých. Na výzdobě interiéru se podíleli vedle Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského také František Jiroudek, Karel Souček, Arnošt Paderlík, Oldřich Oplt a Josef Kilián.