Padlý anděl. Travesti démon. Bývalý prostitut, kluk z ulice a zasloužilý bezdomovec. Když jdete s Karimem večerní Prahou, lidé se otáčejí. Má namalované oči, umělé řasy, ženská gesta, vyražené zuby, ale mluví jako chlap. Stal se výraznou tváří pražské agentury Pragulic, která zaměstnává lidi z ulice jako průvodce po jejích nepsaných zákonech. Prozradí, kde se dá přespat, co kde čajznout, kde se zdarma najíst a napít a kde prodat vlastní tělo.
Žil jsem v centru prostituce
Karim od základu změnil pohled na mou milovanou Prahu. Od narození asi do dvaadvaceti jsem bydlel ve Spálené ulici. Čas od času se při nočním návratu domů střetly moje oči s očima prostitutky, nic zvláštního. A kdosi se zeptal, jestli "nesháním". "Žil jsi na okraji drogového trojúhelníku," říká Karim. Hned na začátku prohlídky si s každým ze skupiny tyká. "Národní třída byla fetovací zóna, kde jsi sehnal drogy. Perlovka byla centrem prostituce a velká šlapací zóna dodnes vede od Lazarské přes Karlák až k Faustovu domu," říká. Během prohlídky ukazuje v jiném světle další celkem milá místa. Třeba malebný, byť dost pomočený průchod u Národní třídy mezi Platýzem a kostelem svatého Martina ve zdi: "Tady jsme se hádali o klienty se šlapkami z Národky. Kolem kostela totiž byla travesti zóna," říká.
Nedaleká Perlovka v dobách své největší slávy byla rozdělena na čtyři zóny. "Nejdřív byly holky do aut, pak kluci a holky dohromady, potom holky na privát a nakonec šlapky ve výlohách," přibližuje tehdejší zákony. V automatu Koruna na Václaváku se pak následující dopoledne s pasáky vyúčtovala tržba. "Spoustu holek tady umlátili klienti, pasáci i kolegové ze žárlivosti. Dneska je tady jenom ta plaketa," ukazuje pomníček Padlým ženám.
Karimova trasa startuje na hlavním nádraží, kde v patnácti letech začínal jako prostitut.
Trochu jiná mapa Prahy
Poslouchat Karima vyprávět o prostituci je jak prožívat film Mandragora naživo. Popisuje, co zažil u psychopatického pasáka Krysy doma, jaké nechutné praktiky klienti měli, kolik kde stál orální sex, ale i lámání žeber na přání. Vzpomněl i na legendární prostitutku Hraběnku, která prý v roce 1968 mlátila kabelkou do ruských tanků. Karimovo průvodcování začíná na Hlavním nádraží, kde začínal ostatně i před lety.
Průchod vedle pasáže Platýz byl za totality zónou, kde se scházeli muži nabízející travesti show.
"V patnácti jsem přijel do Prahy, šlapal jsem u Fantovy kavárny, tam to bylo za trest. Malé výdělky, velké riziko magorů," říká. Kluci, kteří dodnes šlapou na Hlaváku, jsou jenom Češi. "Nikdy by nelezli na Anděl, to je cizinecká zóna. České holky zase nelezou Bulharkám a Ruskám do rajonu na Václaváku, mají svoje Karlovo náměstí," popisuje mapu Prahy, kterou běžný smrtelník nezná. A v jednom podniku v ulici Ve Smečkách pracuje prý pětašedesátiletá prostitutka, co se tělem živí přes třicet let.
Přečtěte si magazín METROV našem časopise naleznete mnoho zajímavých článků:
|
Ocejchován ulicí
Pokračuje se přes Václavák, Perlovku a Platýz až do Café Louvre na Národní třídě. Tento prostor měl za totality také vyhlášené jméno. Karim rozdá svojí skupince vlastoručně malované obrázky. Nahatí kluci, smutné holky, andělé. Kdo chce, může si koupit. "Něco po rodičích ve mně zbylo. Táta byl známý brněnský divadelník Rudolf Lampa, máma malovala. Maturitu jsem nedodělal a skončil na ulici," říká vlastním jménem Karel Lampa nad sklenicí piva.
Dokument o Karimovi
Na ulici zůstal nakonec pětadvacet let. Skoro sedm let bral pervitin, třikrát ho zabásli, osmnáct let pracoval – jak sám říká – jako podniková šlapka, co měla šarm. Nakonec ho jeden z klientů nakazil virem HIV. Dnes mu z divokého života zbyly jen travesti show a divadlo. Ale ulici má zažranou pod kůži. "Na ten způsob života si lehce zvykneš. Nikdo tě nebuzeruje a nenutí dodržovat řád," říká.
Poznejte Prahu. Staňte se na jeden den bezdomovcemTři mladí studenti jeli metrem a dostali nápad. Uděláme z bezdomovců průvodce, jen ať lidem ukážou, kde je levné pivo a kde se dá přespat. Žádné zkušenosti s bezdomovci neměli, ale jejich projekt Pragulic už úspěšně láká dva roky. Studenti si udělali jméno i díky tomu, že během prvního roku získal jejich projekt několik mezinárodních ocenění v sociální oblasti. Kromě prohlídek s bezdomovci ale Pragulic dělá i výpravy po noční Praze, firemní teambuildingy, prohlídky pro školáky a v nabídce je i možnost stát se na 24 hodin bezdomovcem. Z peněz vybraných od turistů dostanou polovinu průvodci. Tereze Jurečkové i Ondřeji Klüglovi je pětadvacet let. Prohlídky s bezdomovci mají pomoci změnit na ně pohled. Jak jim ještě pomáhají? Jaký je zájem o 24hodinové bezdomovectví jako zážitek, případně teambulding? Jak jste na tento nápad přišli, existuje něco podobného jinde ve světě? |
