Co všechno je potřeba pro bezpečný a spolehlivý provoz pražských tramvají? Vydejte se na následujících řádcích s námi do nitra hloubětínské vozovny. V měnírně to záhadně bzučí, v dílnách cinká nářadí a živo je i na střeše.
Místo, kde proud ožívá
Na začátku naší cesty míříme do energocentra. Následující řádky potěší spíš ty, kdo mají rádi technické detaily:
V energocentru se nachází technologie, která energeticky napájí jak vozovnu Hloubětín, tak přilehlé tramvajové tratě. Elektrické napětí o hladině 22 tisíc voltů (22 kV) odebírá od Pražské energetiky. Z rozvaděče 22 kV putuje napětí na trakční transformátory, které snižují napětí na 520 V střídavých, z nich následně snížené napětí jde do usměrňovače, který usměrní střídavé napětí na stejnosměrné, a to na napěťovou hladinu 660 V. Usměrněné napětí je přenášeno pomocí dráhových kabelů do trolejového vedení. „Když je tramvaj v napájecím úseku, je slyšet zvuk z trakčních transformátorů. Tato frekvence zvuku se mění v závislosti s vyšším odběrem elektrické energie,“ vysvětluje jednu ze zajímavostí Libor Slanina, vedoucí oddělení Správa napájení tramvajových tratí DPP.
Nové energocentrum je v provozu od října 2021. Když je tramvaj v napájecím úseku, je slyšet zvuk z trakčních transformátorů.
Stanice, která stojí jen kousek od obří haly pro tramvaje, je v nepřetržitém provozu – 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nejde jen o fascinující techniku. Důraz je tu kladen i na bezpečnost a spolehlivost provozu. Každý výpadek delší než pět minut se musí hlásit pražskému magistrátu, a proto je vše hlídané nepřetržitě z centrálního dispečinku. Dispečeři mohou na dálku zasáhnout, nebo vyslat techniky do terénu.
Haly, které nikdy nespí
Měnírna je sice srdcem areálu, které „pumpuje“ proud do vozovny a okolních kolejí a trolejí, avšak nepatří k nejatraktivnějším místům. Od šedivých krabic plných drátů se přesouváme dál. Obří vozovna, to už je jiná podívaná!
Modernizace hloubětínské vozovny vyšla na téměř 1,9 miliardy korun.
Modernizace
|
Slovo si bere Petr Charvát, vedoucí provozu vozovny Hloubětín DPP, a na úvod představuje zdejší rutinu. „Každá tramvaj, která se vrací z trasy, musí projít prohlídkou. Bez toho by nemohla druhý den vyjet,“ říká Charvát ve chvíli, kdy kráčíme k několika tétrojkám. Před očima máme zajímavý obraz – v nejmodernější vozovně v Česku odpočívají jedny z nejstarších tramvají v Praze. Hala voní novotou a naleštěné vozy T3 jí dodávají šmrnc.
Nová vozovna má dvě hlavní části – odstavnou a opravárenskou. První hala má deset kolejí, z nichž každá pojme čtyři dlouhé tramvaje. Za sebou by tu mohla stát třeba čtveřice vozů Škoda 15T nebo osm „krátkých“ tramvají T3.
Hala se umí sama zachránit
Vozovna je rozdělena na více částí i kvůli energetické náročnosti. Zatímco v místech, kde jsou tramvaje jen odstaveny, není potřeba tolik topit, v opravárenské hale jsou podmínky přísnější. „Během sezony topíme, abychom udrželi v prostoru požadovaných osmnáct stupňů Celsia. Každý příjezd studené soupravy znamená velkou zátěž,“ vysvětluje Charvát. V hale odstavu je situace jednodušší – podlahové vytápění zajišťuje, že tramvaje „neparkují na ledu“.
Mimochodem, velké haly ukrývají i řadu moderních vychytávek. Stačí třeba zvednout oči ke stropu. Celá vozovna je zabezpečena elektrickou požární signalizací a v případě požáru se automaticky spustí systém odtahu kouře a tepla. „Kouřové zástěny rozdělují haly na sekce, takže v případě požáru se systém spustí pouze v postižené oblasti, čímž se zamezí šíření kouře,“ popisuje zabezpečení Petra Králová z Technické správy objektů DPP a dodává: „V případě požáru se automaticky otevírají i vrata pro možnost úniku a systém elektrické požární signalizace vyhlásí poplach na dispečinku Hasičského záchranného sboru Dopravního podniku hl. m. Prahy.“
Opravárenská část vozovny
Dílna s falešnými podvozky Procházíme do dílen a nevíme, co si prohlédnout dřív. Zajímavostí je například čtyřicetimetrový kus trolejového vedení, jež je možné odklopit. Tato vymoženost otevře prostor pro jeřáb, který z tramvaje zvedne těžké komponenty ze střechy – pantograf nebo trakční kontejner. „Jinde v Praze nic podobného není,“ upozorňuje Charvát.
Bez zajímavosti není ani to, že v dílnách najdete také falešné podvozky pro tramvaje. Když se ty pravé posílají na opravu, stojí vozy právě na nich.
Velká tramvajová show: Technický šéf Jan Šurovský o oslavách 150 let MHD, zákulisí i cestě do vedení dopravního podniku |
Hala má speciálně upravenou i podlahu. Z montážních jam se technici dostanou k výzbroji starších typů vozů. Novější tramvaje mají většinu zařízení na střeše, proto tu nechybí ochozy.
Voda, která se neztratí
Zatím byla řeč většinou o atributech, které má každá vozovna. Areál v Hloubětíně je ale v několika ohledech o dost dál. Vidět je to i na přístupu k udržitelnosti. Petra Králová z oddělení oblastní správy nás vede na zelenou střechu jedné z administrativních budov. Tu nezalévá jen klasický déšť. O vláhu se tu stará i dešťovka, kterou má areál v zásobníku. „Senzory vyhodnocují, jestli rostliny potřebují zálivku. Pokud je dešťové vody nedostatek, systém si přisaje pitnou,“ vysvětluje Králová.
Zelená střecha administrativní budovy
Udržitelnost je tu vidět ale nejen na této střeše. Voda ze zdejší myčky tramvají se čistí a vrací do oběhu, šedá voda ze sprch a umyvadel zase slouží ke splachování toalet. Retenční nádrže pojmou stovky kubíků a pomáhají šetřit pitnou vodu. Na střechách navíc pracují fotovoltaické panely, které pokrývají část spotřeby areálu.
Perlička na závěr
Vozovna má také tu čest, že je domovem nejmodernějších pražských tramvají. „Vůz Škoda 52T si mohou návštěvníci důkladně prohlédnout na Dni otevřených dveří hloubětínské vozovny. Zájemci se mohou podívat i do kabiny, kde bude po celou dobu náš řidič,“ zve na sobotní akci vedoucí odboru komunikace DPP Daniel Šabík.
Den otevřených dveří vozovny Hloubětín
 Vozovna Hloubětín |
