Praské metro nedávno oslavilo výročí. Dělníci do země poprvé kopli 7. ledna 1966. Zprvu mělo jít o tunely podpovrchové tramvaje, u o rok a půl později vak přilo rozhodnutí celý koncept změnit na metro klasického střihu.
Prehistorie metra sahá a do roku 1898. Podzemní tramvaj měla jezdit z Václaváku k Rudolfinu |
Odliná koncepce s sebou vak přinesla i důleitou otázku - co tedy bude v tunelech jezdit? Výběrové řízení se dle publikace Historie MHD v Praze vydané dopravním podnikem konalo v roce 1968.
Zapojila se do něj celá řada firem. Se svým návrhem zvítězila ČKD Tatra Smíchov. Domácí podnik porazil nejen firmy z proklínaného západu, ale například i sovětský Mytičinský strojírenský závod.
Soupravy z hliníku a laminátu
Nové jednotky, je měly v podzemí jezdit, navrhl tým pod vedením konstruktéra Antonína Honzíka a podobu jim vtiskl návrhář Frantiek Kardaus. Dvojice jen o pár let dříve stála také za vznikem rozířených tramvají Tatra T3.
Omezením pro vývoj moderních vozů byla nosnost tehdy rozestavěného Nuselského mostu, jeho projekt počítal s provozem jen relativně lehkých tramvajových vozů. Pro sníení hmotnosti konstruktéři pouili tehdy neobvyklé hliníkové díly nebo laminátovou střechu.
VZPOMÍNKY NA PRAHU: Před 23 lety vypnuli sovětské pradědečky |
Ve smíchovské továrně ČKD, odkud vyjíděly i tramvajové vozy, v říjnu 1970 vyrobili dva prototypové vagony, které dohromady tvořily jednu soupravu R1. Druhá vznikla v následujícím roce. Neprůchozí dvojice bylo moné spřahovat, v praském metru by mohly jezdit a estivozové vlaky.
Obě prototypové jednotky se od sebe liily jen mírně první z nich měla pevná skla v oknech a stěny z rovného plechu, ta druhá měla bočnice z vlnitého plechu a otevírací okna.
Konec před začátkem
Do tunelů tehdy nové vlaky jetě nemohly tam se ostatně první metro podívalo a těsně před koncem roku 1973 zamířily tedy na tehdy jediný provozní úsek, kterým byla vlečka z nádraí Krč ke staveniti kačerovského depa.
GALERIE: Před 40 lety vyjelo poprvé do tunelu praské metro |
Zhruba dva kilometry dlouhá tra slouila i jako zkuební. Vozy tu měly najet předepsané kilometry a noví strojvedoucí si vyzkouet jejich ovládání. Obě soupravy se po trati poprvé rozjely 5. května 1971 letos od začátku zkuebního provozu uplyne 55 let.
U v době, kdy probíhaly jízdní zkouky československých souprav, bylo nicméně jasné, e praské podzemí jim nikdy patřit nebude. Tlak ze SSSR přiměl komunistické úřady ke změně, která je v praském podzemí vidět dodnes.
Se Sovětským svazem i v podzemí
Konec jednotek R1 v metru přiel jetě před vlastním zahájením zkouek a dodnes je částečně opředený tajemstvím. Komunistické pičky v březnu 1971 rozhodly o nasazení ji v té době zastaralých vlaků ze Sovětského svazu právě ze závodu v Mytiči na předměstí Moskvy.
První metro v tunelu pod Prahou táhl lokotraktor |
Jisté je, e rozhodnutí bylo veskrze politické, ačkoli úřady jako důvod uváděly například nedostatečnou kapacitu smíchovského závodu. Výběr souprav, vycházejících z vozů z 50. let, které samy naly inspiraci v americkém metru let třicátých, si vyádal i úpravy na stavbě.
Upravit se musel například Nuselský most, který by těké vagony neunesl. Pod koleje se proto dostal speciální rot, rozkládající jejich váhu nutno dodat, e úpravu by most potřeboval i kvůli československým jednotkám, i ty byly o něco těí ne tramvaje, se kterými se původně počítalo.
Z okruhu do rotu
Jednotky vak z testovací trati hned nezmizely, nebo závod ČKD chtěl získat zkuenosti a zjistit, zda jsou vhodné pro pouití například na rychlodráhách. V lednu 1972 z dosud ne zcela známého důvodu jeden z vlaků na dráze narazil do druhého, v té době odstaveného. Údajně byl na vině mikrospánek strojvedoucího.
Síla nárazu byla tak velká, e odstavené vagony prorazily stěnu plechové kůlny, která slouila jako depo, a první z nich sjel z náspu. Dva váně pokozené vozy nechal podnik serotovat, ze zbývajících dvou vak po opravě sestavil novou jednotku.
Vagony doznaly také lehkých úprav dostaly například pantografy pro odběr proudu z troleje a pod označením R2 zamířily na elezniční zkuební okruh ve Velimi.
Stroje se během zkouek osvědčily, hlavním problémem byl nedostatek zájmu provozovatelů v tehdejím Československu v podstatě ádná dráha, na které by vozy naly uplatnění, nebyla a nepodařilo se je prodat ani do zahraničí.
Zájem o jednotku vak projevilo brněnské Technické muzeum, kam se dle podnikového časopisu praského dopravního podniku DP kontakt dostala a s přelomem desetiletí. Zůstala vak odstavená pod irým nebem na jednom z místních nádraí a koncem roku 1986 zamířila do rotu.
Z obou moderních souprav nezůstalo nic, ve střeovickém muzeu MHD je dnes u jen model jedné z nich.
























