Pražské metro nedávno oslavilo výročí. Dělníci do země poprvé kopli 7. ledna 1966. Zprvu mělo jít o tunely podpovrchové tramvaje, už o rok a půl později však přišlo rozhodnutí celý koncept změnit na metro klasického střihu.
Prehistorie metra sahá až do roku 1898. Podzemní tramvaj měla jezdit z Václaváku k Rudolfinu |
Odlišná koncepce s sebou však přinesla i důležitou otázku - co tedy bude v tunelech jezdit? Výběrové řízení se dle publikace Historie MHD v Praze vydané dopravním podnikem konalo v roce 1968.
Zapojila se do něj celá řada firem. Se svým návrhem zvítězila ČKD Tatra Smíchov. Domácí podnik porazil nejen firmy z proklínaného západu, ale například i sovětský Mytiščinský strojírenský závod.
Soupravy z hliníku a laminátu
Nové jednotky, jež měly v podzemí jezdit, navrhl tým pod vedením konstruktéra Antonína Honzíka a podobu jim vtiskl návrhář František Kardaus. Dvojice jen o pár let dříve stála také za vznikem rozšířených tramvají Tatra T3.
Omezením pro vývoj moderních vozů byla nosnost tehdy rozestavěného Nuselského mostu, jehož projekt počítal s provozem jen relativně lehkých tramvajových vozů. Pro snížení hmotnosti konstruktéři použili tehdy neobvyklé hliníkové díly nebo laminátovou střechu.
VZPOMÍNKY NA PRAHU: Před 23 lety vypnuli sovětské „pradědečky“ |
Ve smíchovské továrně ČKD, odkud vyjížděly i tramvajové vozy, v říjnu 1970 vyrobili dva prototypové vagony, které dohromady tvořily jednu soupravu R1. Druhá vznikla v následujícím roce. Neprůchozí dvojice bylo možné spřahovat, v pražském metru by mohly jezdit až šestivozové vlaky.
Obě prototypové jednotky se od sebe lišily jen mírně – první z nich měla pevná skla v oknech a stěny z rovného plechu, ta druhá měla bočnice z vlnitého plechu a otevírací okna.
Konec před začátkem
Do tunelů tehdy nové vlaky ještě nemohly – tam se ostatně první metro podívalo až těsně před koncem roku 1973 – zamířily tedy na tehdy jediný provozní úsek, kterým byla vlečka z nádraží Krč ke staveništi kačerovského depa.
GALERIE: Před 40 lety vyjelo poprvé do tunelu pražské metro |
Zhruba dva kilometry dlouhá trať sloužila i jako zkušební. Vozy tu měly najet předepsané kilometry a noví strojvedoucí si vyzkoušet jejich ovládání. Obě soupravy se po trati poprvé rozjely 5. května 1971 – letos od začátku zkušebního provozu uplyne 55 let.
Už v době, kdy probíhaly jízdní zkoušky československých souprav, bylo nicméně jasné, že pražské podzemí jim nikdy patřit nebude. Tlak ze SSSR přiměl komunistické úřady ke změně, která je v pražském podzemí vidět dodnes.
Se Sovětským svazem i v podzemí
Konec jednotek R1 v metru přišel ještě před vlastním zahájením zkoušek a dodnes je částečně opředený tajemstvím. Komunistické špičky v březnu 1971 rozhodly o nasazení již v té době zastaralých vlaků ze Sovětského svazu – právě ze závodu v Mytišči na předměstí Moskvy.
První metro v tunelu pod Prahou táhl lokotraktor |
Jisté je, že rozhodnutí bylo veskrze politické, ačkoli úřady jako důvod uváděly například nedostatečnou kapacitu smíchovského závodu. Výběr souprav, vycházejících z vozů z 50. let, které samy našly inspiraci v americkém metru let třicátých, si vyžádal i úpravy na stavbě.
Upravit se musel například Nuselský most, který by těžké vagony neunesl. Pod koleje se proto dostal speciální rošt, rozkládající jejich váhu – nutno dodat, že úpravu by most potřeboval i kvůli československým jednotkám, i ty byly o něco těžší než tramvaje, se kterými se původně počítalo.
Z okruhu do šrotu
Jednotky však z testovací trati hned nezmizely, neboť závod ČKD chtěl získat zkušenosti a zjistit, zda jsou vhodné pro použití například na rychlodráhách. V lednu 1972 z dosud ne zcela známého důvodu jeden z vlaků na dráze narazil do druhého, v té době odstaveného. Údajně byl na vině mikrospánek strojvedoucího.
Síla nárazu byla tak velká, že odstavené vagony prorazily stěnu plechové kůlny, která sloužila jako depo, a první z nich sjel z náspu. Dva vážně poškozené vozy nechal podnik sešrotovat, ze zbývajících dvou však po opravě sestavil novou jednotku.
Vagony doznaly také lehkých úprav – dostaly například pantografy pro odběr proudu z troleje a pod označením R2 zamířily na železniční zkušební okruh ve Velimi.
Stroje se během zkoušek osvědčily, hlavním problémem byl nedostatek zájmu provozovatelů – v tehdejším Československu v podstatě žádná dráha, na které by vozy našly uplatnění, nebyla – a nepodařilo se je prodat ani do zahraničí.
Zájem o jednotku však projevilo brněnské Technické muzeum, kam se dle podnikového časopisu pražského dopravního podniku DP kontakt dostala až s přelomem desetiletí. Zůstala však odstavená pod širým nebem na jednom z místních nádraží a koncem roku 1986 zamířila do šrotu.
Z obou moderních souprav nezůstalo nic, ve střešovickém muzeu MHD je dnes už jen model jedné z nich.
























