Co nám hrozí v dopravních prostředcích?
Vzduchem přenosné infekce mohou postihovat především dýchací cesty. Mezi virové infekce patří chřipka, parachřipka, rhinoviry a podobně. Mezi bakteriální pak streptokoky, pneumokoky, hemofily a mnohé další. Infekce ulpívající na madlech či sedadlech a přenosné dotykem mohou sice také být nebezpečné, ale pokud si budeme mýt ruce po návratu domů nebo se dotýkat pouze obalů potravin, lze tato rizika výrazně omezit. Jmenovitě se může jednat o různá virová průjmová onemocnění či virovou žloutenku typu A.
"U polstrovaných sedaček může existovat riziko pokousání štěnicemi." David Jilich z Kliniky infekčních, tropických a parazitárních nemocí Nemocnice Na Bulovce |
Jací parazité žijí v látkových sedačkách a jsou ty plastové bezpečnější?
U polstrovaných sedaček může existovat pro pasažéry mimo jiné riziko pokousání štěnicemi. Hladké a dezinfekci snadněji přístupné povrchy sedaček jsou z infekčního hlediska bezpečnější.
Měly by se vozy MHD častěji uklízet?
Nějakým způsobem by dopravní prostředky měly být udržovány v čistotě. Reálně ale není možné sáhnout například k plošné dezinfekci. Je spíše vhodné, aby těchto opatření dbali cestující sami. Proti některým onemocněním, jako jsou například žloutenka typu A, chřipka nebo pneumokokové infekce, se lze chránit také očkováním. Obzvláště u velmi malých dětí může onemocnění pneumokokovými infekcemi vyvolat závažné průběhy zánětu mozkových blan a u starších dětí opakované záněty středního ucha.
Před časem Metro ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem zjistilo, že největší špína se drží na tlačítkách bankomatu... Viděl jsem podobně orientovaný výzkum, kde za jednoznačně nejrizikovější byla vyhodnocena klávesnice počítače. Lze říci, že jakékoliv prostředí, které obývá více lidí nebo předměty, které více lidí používá, jsou rizikové ohledně infekcí. Je pouze na uživatelích MHD a jejich chování, jestli tato rizika minimalizují či nikoliv.
Nebojte si sednoutJak dopravní podnik čistí sedačky ve svých vozech?
|
