Chatka ve 110 let staré tramvaji

Nešlo však o úklid jen tak nějakého provizorního příbytku, ale tramvaj vyrobenou před 110 lety. Ta polovinu své dosavadní existence sloužila na zahrádce nedaleko hloubětínské vozovny jako rekreační chatka.

Tramvaj nejen pluhem V minulosti tramvaje často nevozily jen cestující. Naprostou raritou byla tramvaj pohřební, která jezdila po metropoli v letech 1917 až 1922. Zlatou érou speciálních tramvají bylo meziválečné období. V té době jezdily tramvaje nákladní, kropicí či vlečné prodejny tramvajenek. Ve vozovnách dříve parkovaly i nákladní motorové vozy, které přepravovaly štěrk, písek, uhlí, ale i potraviny.

„V současné době tramvaj čeká ve střešovickém muzeu, až na ni přijde řada. Přednost má dokončení rozpracovaných exponátů. Karoserie je uchována v nálezovém stavu, což je z badatelského pohledu také velice cenný stav. Obzvláště u vozidla, ke kterému máme jen několik fotografií a jeden výkres se základními rozměry vozu,“ řekla deníku Metro mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková.

Dříve odhrnovala sníh
Neobyčejný exponát do sbírky muzea MHD je tramvajový motorový sněhový pluh s evidenčním číslem 2006. Pro odklízení sněhu z tramvajových tratí se totiž od roku 1899 používaly právě odhrnovací tramvaje. První tři speciální vozy čísel 2001 až 2003 se osvědčily, a tak tehdejší dopravní podnik v průběhu následujících jedenácti let nakoupil další vozy s čísly 2004 až 2008. V­roce 1926 byly všechny vozy přeznačeny na 4001 až 4008.

„I když se primárně jednalo o­ vozy pro zimní údržbu tramvajových tratí, nezahálely ani v létě. Stačilo z­ vozů demontovat mohutné šípovité radlice a vznikl malý a praktický motorový vůz pro tažení nákladních vlečných vozů. V průběhu 50. let nahradily tyto speciální tramvaje vyřazené osobní vozy, jimž se na jedno čelo přimontovala do stran polohovatelná radlice,“ uvedl podnikový časopis dopravce DP kontakt.

Z tramvají stavěli chatky
Po vyřazení byla prapůvodním tramvajím na odklízení sněhu demontována elektrovýzbroj a podvozky. Zbylé karoserie byly prodány soukromníkům, kteří si z nich stavěli zahradní altánky či chatky. Do dnešních dnů přežila patrně jen karoserie vozu nalezená v Hloubětíně.

„Na základě dostupných historických informací jsme předpokládali, že prvním majitelem chatky byl vozový technik z vozovny Hloubětín, pan Zamrazil, který od dopravního podniku koupil vyřazený vůz čísla 2008 (po přečíslování 4008). Bylo tedy dost možné, že by mohl odepsat tramvaj i s podvozkem! Nahrávala tomu i­ skutečnost, že v těsné blízkosti pronajaté zahrádky stála železniční vlečka ČKD, po které mohla tramvaj na své nové působiště dorazit,“ popisuje zaměstnanec dopravního podniku Ondřej Láska.

Konec chatové osady
Rychle rostoucí výstavba v­ těsné blízkosti posledních pěti zahrádek dávala tušit, že brzy tu ani pro ně nebude místo. Naštěstí se pracovníkům dopravce s pomocí přátel podařilo vyřešit technické problémy při nakládce chatičky, u které zúčastnění zklamaně zjistili, že se podvozek nezachoval. Nezanedbatelným problémem byla i skutečnost, že chatka byla obývána bezdomovcem, který si ještě k ­tomu pár dní před plánovaným vyzvedáváním tramvaje nadvakrát zlomil nohu.

Naštěstí se mu podařilo sehnat místo v ­azylovém domě. „Při hledání v archivu se ukázalo, že pan Koranda si v roce 1953 koupil stejnou karoserii z ­vozu 4006. Zaplatil za ni 50 Kčs,“ uvedl pro DP kontakt Láska.