Za sebou máte u větí část výročního turné. Jak byste popsal své pocity z něj?
e to lidi baví, zpívají si s sebou, e my s chlapci se rádi vidíme, e to hraje dohromady, e jsou některé ty písně pěkný a nosný, e to hlasově krásně utáhnu... A tak vůbec e to byl dobrý nápad.
Naskýtá se vám při pohledu do publika jiný pohled ne v dobách jetě aktivního působení Alice?
Nae publikum logicky stárne s námi, take se leckdy protnu se zkuenýma, spí ne dychtivýma očima. Ale jsem upřímně rád za to, e si lecjaký mladík a kdejaká lepá dívka chtějí poslechnout kapelu, která vydávala desky v době, kdy oni jetě chodili spinkat po obědě, pokud to tak mohu říci. Take ten jiný pohled znamená i to, e dnes hledím na více generací.
Změnila se témata probíraná v muzikantské atně?
Sem tam si zavtipkujeme, zavzpomínáme, umejeme kdejakou současnou i minulou kapelu, v tom je to stejné. Občas probereme nějakou tu práci či cestu, to je vlastně toté... O dětech jsme se nabavívávali skoro vůbec v té době, no a o dívkách mnohem, mnohem častěji, ale to dá přece rozum. Zatím natěstí jetě pořád neřeíme zdravíčko, to teprve přijde.
Před turné jste naznačovali, e by nemuselo jít o ojedinělou ňůru. Je tedy u zřejmé, zda se Alice bude na pódiu objevovat i nadále?
Na pár hraní letos jetě vyjedeme, byli bychom hloupí, kdybychom je neudělali. Nebude toho mnoho, jetě tak pět est deset koncertů. Ale pak Alici váně zase hezky zabalíme, oetříme a uloíme k ledu, protoe jsme si to tak řekli a také se nic nemá přehánět. Pojmenovali jsme si, e je to vzpomínka, připomínka, sraz třídy a tak dále, ne resuscitace - ta začíná primárně společnou tvorbou nového materiálu a k tomu se nechystáme.
Dovedete přesto odhadnout, jak vysoká je asi pravděpodobnost, e byste se jetě pustili do nových písniček?
Nijak vysoká, spíe nízká. Nicméně se neblíí nule.
Chyběl vám bigbít a s ním spojené jiné zpívání, jiný typ projevu?
To se tak nedá říct. Pokud můu zmínit něco takhle hlouběji hudebního, tak vnímání toku hlasitého dunění ve čtvrtkách, maximálně v osminách je stejně tak namáhavé jako vzruující. Jestlie si tedy dovolíte ten luxus tomu propadnout a přijmout to. Je to hodně fyzické, hodně silové, hodně napnuté, tvrdé.
Vlastně vůbec neuvauju nad tím, zda mi bigbít chyběl, nebo nechyběl. V kadém stylu je to stejné: Prostě zpívám o dui, nemyslím vůbec na nic jiného, soustředím se a jenom umisuji tóny tam, kam patří, a v takovém audiotvaru, aby se tam hodily. Zkrátka je mi to jedno, bigbítem jsem začal a dnes si ho rád zahraju, po vech těch jiných stylech a spoluhrách a tak dál.
Se současnou technickou průpravou můu dneska rubat dřevo zpříma, tu a tam udělám se sekyrkou nějaká efektní prostná, zdaleka se tak neunavím a některé písně konečně znějí tak, jak by zněly, kdybych měl v těch pětadvaceti kromě citu a ponoru také jetě něco rozumu a odstupu. Dobře mi tak, spoustu nového se učím.
