Vzpomenete si po těch třiceti letech, jak obtížné poté bylo vypěstovat si odolnost vůči emočně vypjatým situacím?
Psychickou odolnost nebo empatii si hasiči vybudují hlavně praxí. I když ano, školení na to máme, jak se chovat v určitých situacích.
Popište prosím život hasiče.
Výjezdoví profesionální hasiči slouží ve 24hodinových směnách a pak mají dva dny volno. Služba začíná v sedm hodin nástupem, přebírkou a kontrolou techniky, přes den pak probíhají školení, fyzická příprava, výcviky a další různé činnosti. Do toho samozřejmě jsou výjezdy, které mají přednost před vším ostatním. Takže se lehce stane, že školení, které jsme začali dopoledne, doděláváme až večer. A od 23 do 6 hodin ráno máme pohotovost na stanici. Poté se uklízí a předává služba nové směně.
Kultovní kapela devadesátek, takový byl Lunetic. Asi jsme pořád trochu blázni, říkají členové kapely![]() |
Jaký je to pocit, když se vše podaří? Dá se nějak popsat ta euforie?
Tak to se také odvíjí od toho, jak je hasič dlouho hasičem. V začátcích jsem se po větším požáru cítil jako Superman. A postupem let se ten pocit supermanství zmenšuje. To mě teď prosím berte s rezervou. Ale stále to tam v každém hasiči je, a kdo říká, že ho nemá, tak lže.
To, co vám komplikuje práci, jsou parkující řidiči. Nebo...?
Stále úplně neumíme jako řidiči správně zareagovat na houkající a blikající auta, i když jde o záchranné složky. Parkování aut nás zlobí stále, ať už na sídlištích, či v centru Prahy. A pokud můžu něco vypíchnout, je to parkování vozidel na kruhových objezdech na sídlištích a v jejich těsné blízkosti – my tudy prostě neprojedeme.
Informace o špatně parkujících při výjezdu nedostáváte, ale nějaké přece jen ano.
Kromě základních informací o druhu události nám operační středisko vysílačkou dodá nějaké další informace. Třeba zdali je třeba ještě záchranka. Jelikož Policie České republiky je stále v ulicích, nezřídla jsou u nahlášené události dřív než hasiči. Další informací je místní znalost hasičů, mapové podklady a takzvaný průzkum, který se provádí od výjezdu jednotky na místo události. Představte si to například tak, že jedete na nahlášený požár a vy už při jízdě k zásahu sledujete, zda vidíte někde kouř, a když ano, jak moc je intenzivní – i podle toho si můžete v hlavě vytvořit jistou představu, jak to v místě může vypadat a jaké budou vaše první rozkazy.
Co potřebujete pro přežití?
|



















