Každý developer potvrdí, že jeho hlavním byznysem jsou byty 1 a 2 plus kk. Cena za metr je v současnosti v Česku tak vysoká, že částka, kterou jsou lidé schopni dát dohromady a případně financovat i s pomocí hypotéky, nutí kupovat malometrážní bydlení. Na zakládání větší i menší rodiny to sice vždy není, ale aspoň je střecha nad hlavou. Nikdo nepřemýšlí moc o tom, že čím menší byt, tím dražší je metr čtvereční. Jenže „levný“ metr v bytě o sto metrech je nad síly většiny uchazečů o byty.
Praha-Prosek. V tomto domě je byt o ploše 9 metrů čtverečních.
Nájemníci ulehčovali rodinné kase
Málokdo si v první čtvrtině 21. století ale uvědomí, že když se Praha, respektive její budoucí plocha ještě za městskými branami, začala v druhé polovině 19. století průmyslově rozvíjet, potřeba bydlení pro rostoucí populaci dělníků a dělnic do všemožných továren na Smíchově, v Karlíně, v Karlíně, ale i na Žižkově, rostla. Byty, v nichž do té doby pracující z továren žili uvnitř tehdejšího města, bývaly obvykle doslova našlapané, i tam, kde byt tvořila jedna větší místnost s kamny, se dokázal vedle rodiny nájemníka vecpat i jejich podnájemník, který ulehčil rodinnému rozpočtu.
Ve Strašnicích se zastavil čas, ale je to kupodivu dobře. Jistoty v životě nutně potřebujeme |
„Luxusní“ bydlení. Obývák i ložnice v jednom a k tomu dvě okna. Tak se žilo ještě ve 20. století.
Bydlení nebylo v tehdejších čtvrtích, kde se koncentrovalo dělnictvo, žádný med. Například Žižkov měl téměř osm procent bydlení sklepního typu. Později se o podobných přístřešcích právě na Žižkově zmiňoval třeba i začínající reportér Lidových novin Karel Čapek. Že se jednalo o jednu místnost, často jen s malým okénkem nahoře do dvora či do ulice, není třeba zdůrazňovat.
Superpřelidněný Žižkov
Žižkov se vyznačoval i nadměrným přelidněním bytů. Ukazuje to sčítání lidu v Praze a předměstích z roku 1900. U přízemních bytů se to týkalo více než 34 procent, v prvním patře bylo na Žižkově přelidněno v pětadvaceti procentech bytů, ve druhém přes 23 procent, ve třetím patře dokonce kolem devíti procent.
Pavlačové bydlení v Praze na Žižkově ve 30. letech 20. století
Ani jiné čtvrti na tom nebyly lépe. V Holešovicích-Bubnech bylo „nadlidněno“ takřka 30 procent jednomístnostních bytů v Karlíně bezmála 25 procent a na již zmiňovaném Žižkově přes 30 procent.
Prahou se množí „kapitánské můstky“. Na střechách nových i starších vil rostou výhlednice |
Přitom za přeplněný byt se považoval ten, kde v jediné „výtopné“ místnosti žily více než čtyři osoby. Ve „dvoupokojáku to bylo více než devět lidí a v bytě se třemi místnostmi před dvanáct osob. Tak si zkuste představit, zda se ve čtyřech lidech cítíte v současném 2+kk „přelidněni“. Během uvedeného sčítání v roce 1900 narazili sčítači ale i na byty s jednou místností kde žilo 12, 14, ale i 15 lidí.
Potraviny ukládali mezi okna
Takže bydlení, kdy se do bytu vstupovalo z pavlače do kuchyně a za ní ještě následovala ložnice, to bylo i za první republiky pro většinu lidí v rodině se dvěma dětmi obývání téměř nadměrečné a luxusní.
Pavlač, vstup do kuchyně a vzadu pokoj. Tak se žilo v Libni.
Záchod na patře pro všechny byty a absence jakýchkoli úložných prostor, jako jsou spíže, nebo dokonce malý sklípek na dvoře, to bývalo běžné. Potraviny se ukládaly mezi vnitřní a vnější rámy oken, a pokud měl byt dvojité dvoukřídlé dveře, tak se věci skladovaly i do prostoru tam.
Tak co, ještě máte pocit, že je u vás doma hlava na hlavě?
