Baví mě sledovat filmy i z pohledu filmařsky produkčního. Jak mi kdysi vysvětloval majitel lokační firmy, i pár vteřin záběrů člověka jdoucího ulicí se může v reálu odehrát na několika různých místech. „Představte si hlavního hrdinu, jak spěchá na schůzku. Kamera zabírá jdoucí postavu, která míří k rohu. Hrdina se zastaví, aby opatrně vyhlédl, zda za rohem nečíhá nebezpečí. Další záběr kamery ukazuje, co postava vidí. Jenže za skutečným rohem ulice, kde se natáčí, to nevypadá nijak vábně. Místo ponurého místa tam může být krásná ulice, upravené chodníky, jenže filmaři chtějí, aby to za rohem vypadalo nevábně. Nebo naopak. Z nevábného prostředí zatočí hrdina do výstavní čtvrti. Tak se to natočí jinde,“ popisuje Petr Piskáček z Locaters.
Naposledy jsem se víc zakoukal do detektivky Řetěz. Netradiční „thriller“ z roku 1981. Nečouhá z toho agitka, nesoudruhuje se tu od začátku do konce a detektiv, který jde lupičům z pošty ve stopách, je spíš takový medvídek, než typ lamače srdcí Jiří Bartoška či elegán jako Jiří Kodet. Dům, kde žije hlavní organizátor vyloupení poštovního úřadu, je situován na Janáčkově nábřeží na Smíchově.
V závěrečných minutách detektivky dojde k honičce a přestřelce na střeše domu. Jak ale ukazují záběry, to už se natáčelo na Václavském náměstí, respektive na konci Štěpánské. Byla tam asi „pochozí“ střecha a také pozadí bylo velkoměstštější. Takže když lump v podání Pavla Nového uklouzne a padá i s penězi dolů, dopadne do Štěpánské před dům číslo 59. Ovšem, a to nelze pominout, záběr padající vycpané figuríny, se točil z průchodu do Lucerny. Pohled na protilehlou budovu banky to dosvědčuje. Ta má ovšem číslo 61…Konec příběhu se odehrávají už zase na nábřeží…
Někdy ovšem tahají tyhle přesuny míst za vlasy. Rodinný seriál Dynastie Nováků končí svatbou Radoslava Brzobohatého s Karolínou Slunéčkovou. Ta mu ještě předtím dá svatební dar – byt v Praze na Červeném vrchu, ve 13. patře. Když železničář Novák vejde do bytu, jde se, jako správný příslušník modré armády, jak se železničářům přezdívalo, podívat z okna. A co nevidí? Kolejiště Hlavního nádraží. Pak ho nastávající donutí, aby se podíval z jiného okna bytu. A co Brzobohatý nevidí? Velké sídlištní parkoviště plné aut. Kdo zná trochu okolí nad železničním tunelem na začátku Vinohradské ulice, těžko by tam tehdy i nyní hledal minimálně třináctiposchoďový panelák, stejně jako na sídlišti Červený vrch kolejiště Hlavního nádraží. Možná by byl z toho paneláku výhled na malé nádraží Veleslavín, ale nic víc…




















