Jeden kufr ve vlaku do Bratislavy, druhý ve vlaku na Koice a dál do Podkarpatské Rusi. Tak začínala vrada české prostitutky Otýlie Vranské, její rozčtvrcené tělo vzruilo československou veřejnost v roce 1933. A do loňského roku byl v rubrice pachatel uvedeno neznámý.
Praha si ale v roce 1870 proila podobný příběh, který byl jakousi kopií zločinu na Vranské o 63 let později. S tím rozdílem, e pachatele, respektive pachatelku, se podařilo rychle vypátrat a odsoudit a kriminalisté si ádné spisy k dalímu lutění nepředávali.
Co se kde odehrálo. Pod číslem 1 je Valdtejnská ulice, kde dolo k vradě. Číslo 2 označuje nález pytle s hlavou a nohama. Číslo 3 je Jelení ulice, kde byl odhozený na hradbách nad Novým světem pytel s trupem bez hlavy. Na čísle 4 byste v roce 1870 nali oblíbenou restauraci panorama, kam se chodívala veselit i vraedkyně. Její akční rádius nebyl před vradou a po ní nijak velký...
Jak uvádějí svědkové té doby, vraedkyně patřila ke krásným enám a ráda se chodívala bavit do výletní restaurace ne Letné, v místech, kde jsou dnes ulice Mickiewiczova a Na Batě svaté Ludmily. V oněch dávných dobách to bylo místo, kudy chodívali lidé na výlety do árky, a podnikavý zakladatel restaurace vytuil, e bude dobré postavit jim do cesty hospodu. Moná to bylo jinak, ale restaurační podnik kadopádně stál na dobrém místě a leckterého nedělního poutníka přesvědčil, aby vyměnil dalí kroky za posezení a zábavu.
Budoucí vraedkyně bývala v podniku často a ráda, protoe se tu nejen dobře pilo a jedlo, ale také hrálo a tancovalo. A býval odtud i výhled na město, v té době to zde bylo na pomezí hradeb, jak současné názvy ulic naznačují, bývaly to dělostřelecké baty. Tehdejí návtěvníci na enu vzpomínali: Na mladou a veselou jednu paničku, která se s velikou chutí a přímo vánivě oddávala tanci. Vichni ji vystřídali, vichni s ní potančili ale mladá entina vecka udýchána sedla k odpočinku a zakryvi ústa átkem lehce zakalala Její cho skromně, avak naléhavě ádal, aby jeho mladé eně dopřáli oddechu, popisoval svědectví pamětníků o padesát let později spisovatel Ignát Herrmann, který to ovem neměl z vlastního záitku, ale vyslechl očité svědky.
Hradby na Novým světem. Tady odhodila Cecílie . pytel s trupem bez hlavy.
V srpnu roku 1870 vzruily Prahu nálezy dvou pytlů. První z nich byl v ulici Jelení na hradbách nad Novým světem a obsahoval tělo bez hlavy a bez dolních končetin uříznutých pod koleny. Druhý plátěný pytel se zbylými ostatky byl objeven ve stráni pod Letnou pod batou XIX, někde tam, kde si později Karel Kramář nechal vystavět svou vilu.
Poměrně rychle se podařilo identifikovat obě, ji letitou Rebeku H. Jednalo se o enu, která byla známá jako osoba půjčující peníze, dá-li se nazvat, byla to lichvářka, ale protoe se nedochovaly její úrokové sazby, moná to byla půjčovatelka milosrdná.
Byla to ona, která oné zábavymilovné dámě Cecílii . půjčila peníze. Její manel byl sice dobře situován, pracoval jako faktor pro jednu praskou tiskárnu, ale i tak jeho výdělky na nákladný ivot nestačily. Jeho mladá cho tedy vyuila doporučení známé a od paní Rebeky si vypůjčila finance na svůj nákladný provoz. Jene neměla se k vracení a tak se za ní paní Rebeka vydala do Valdtejnské ulice.
Vrada se odehrála ve Valdtejnské ulici, kde Cecílie . ila s manelem.
Místo vráceného dluhu se tu ale dočkala smrti. To, e pytle s ostatky byla vlastně v okruhu jejího bydlitě, ukazuje na to, e v té době ani nebylo moná nepozorovaně takové stopy po zločinu snadno zahladit. U jenom dostat jeden pytel nahoru na Hradčany a dalí pod Letenskou pláň nebylo snadné. ena nemohla pouít najatou dročku, auta v té době neexistovala. I tak to byl ze strany pachatelky sluný fyzický výkon, nehledě na to, e se musela vyhýbat lidem. Krásná dáma s pytlem od krve by jistě byla nápadná
Kdy policie zkoumala místo činu v bytě ve Valdtejnské, i bez moderních lamp seznala, e se zde nacházejí zbylé krevní stopy a to vedlo k eninu zatčení. Vraedkyni hrozila ibenice, nakonec u soudu, který proběhl 26. a 27. listopadu 1870, vyvázla s dvacetiletým alářem. Manel se s ní po čtyřletém úsilí v roce 1874 rozvedl, ale jejího proputění se nedoil, v době výkonu trestu Cecílie . zemřel. Odsouzená si odpykala trest v enské káznici v Řepích (dodnes činné) a na svobodu se vrátila u jako vdova.
