Praha 1 se rozhodla jít jinou cestou a jako první v Česku zakládá Komunitní mediační centrum. Jeho cílem je nabídnout obyvatelům odbornou pomoc při řeení konfliktů dřív, ne skončí u policie nebo soudu. Centrum má zahájit provoz letos na jaře. Chceme městskou část, kde se lidé umí domluvit, ne kde na sebe pokřikují. Komunitní mediace není slabost, je to cesta k silnějím vztahům, říká starostka městské části Praha 1 Terezie Radoměřská.
Dobrovolné a zdarma
Praha 1 se dlouhodobě potýká se specifickými typy konfliktů typickými pro metropoli, jako jsou sousedské spory, napětí ve Společenství vlastníků jednotek, problémy s hlukem, krátkodobými pronájmy nebo sdílením veřejného prostoru. Podle Radoměřské jsou to situace, kde autoritativní zásah sice stanoví pravidla, ale neřeí vztahy. U sousedských sporů navíc často nejde jen o to, kdo má pravdu, ale o to, e spolu lidé musí dál normálně ít. Autorita můe věc posoudit a rozhodnout, to ale jetě neznamená, e konflikt skutečně skončil. Mediace pomáhá lidem začít se o věcech bavit a konkrétně se domluvit na tom, co by jim pomohlo, tedy nastavit pravidla spolupráce nebo souití, která povaují za vlastní, nikoli za vnucená. Právě proto mají takové dohody větí anci fungovat v praxi, vysvětluje pro deník Metro Radoměřská.
Mediace podle ní bude dobrovolná a bezplatná. Jestlie ji některá ze stran odmítne, zůstávají otevřené jiné cesty řeení. Pokud by se ukázalo, e někdo snaí mediační proces zneuít k oddalování řeení nebo k obstrukcím, mediátor má vdy monost proces kdykoli ukončit, dodává starostka.
Vídeň, Barcelona, Paří
Praha 1 není první evropské město, které se rozhodlo pracovat s konflikty systematicky. Inspiraci dost moná hledala v zahraničí, kde je komunitní mediace běnou součástí městské politiky.
Ve Vídni funguje například program Wohnpartner, provozovaný městskou společností Wohnservice Wien, který pomáhá řeit konflikty v městských bytových domech. Cílem je, aby si obyvatelé dokázali spory řeit sami a aby se předelo dlouhodobým sousedským válkám.
Na něj navazuje iniciativa Respekt společně bezpečně, realizovaná ve spolupráci s bytovou společností Wiener Wohnen a policií, která kombinuje mediaci, komunitní setkávání a prevenci konfliktů v obytných čtvrtích.
U od roku 2010 ve Vídni působí také Fair-play-teams, tedy vykolené dvojice, které jsou přítomné přímo ve veřejném prostoru a je pomáhají napětí řeit jetě před jeho eskalací.
Mediátoři přímo v terénu
Jetě dál jde Barcelona, kde je mediace dlouhodobě součástí městské politiky. Pod hlavičkou Ajuntament de Barcelona zde funguje sí veřejných slueb zaměřených na komunitní, sousedskou a interkulturní mediaci. Ty se věnují konfliktům v sousedstvích, sporům spojeným s bydlením, vyuíváním veřejného prostoru nebo souitím v multikulturních čtvrtích. Mediátoři často působí přímo v terénu a spolupracují se kolami, sociálními slubami i místními organizacemi. Podobné programy fungují také v Paříi, Bruselu nebo Amsterdamu.
Mediace má limity
Zahraniční zkuenosti i česká praxe ale zároveň ukazují, e mediace není samospásná. Mediátor Petr Kmoek upozorňuje, e klíčovou roli hraje nejen kvalita mediátora, ale i prostředí, do kterého se lidé po mediaci vracejí. Potřeba mediace často nevzniká primárně kvůli samotným sporům, ale kvůli vágnosti vedení, neochotě řeit skutečné příčiny problémů nebo snaze je dlouhodobě a cíleně vytěsňovat, vysvětluje pro deník Metro.
Pokud vak svým měkkým, váhavým nebo nezúčastněným přístupem fakticky podporuje dalí eskalaci problémů, stává se podle Kmoka mediace zástupným krokem. Zaměstnanci se po skončení mediace vracejí do prostředí, v něm se konflikt můe znovu rozvinout, co se v praxi bohuel děje poměrně často. Ne kadá mediace je tedy dlouhodobě účinná, a aby skutečně fungovala, vyaduje na vech stranách ochotu přehodnotit pozice, role a očekávání a někdy i vlastní potřeby, touhy či ambice. Bez této změny zůstává mediace pouze dalím formálním procesem bez faktického dopadu, uzavírá.
Vzdělávací místo
|


















