Jak se může, nebo nemůže projevovat úcta k symbolům státu. Po roce 1948 ovládly na delší dobu divadla i kulturní události montérky, holinky a rádiovky. V něčem se to vrací. Místo montérek jsou tepláky, místo holinek pantofle...
Už zase běháme přes Hrad
Nebudu zastírat, že po posledních prezidentských volbách se do celého areálu vrátila nedefinovatelná atmosféra pohody. Potkáte tu cyklisty, kteří své bicykly jen tlačí, ale dříve to byla věc nevídaná.
Záhada z pražské stoky má rozuzlení. Za plaketou je silný lidský příběh![]() |
Záplavou turistických skupin se mihlo dokonce i pár běžců, kteří si přes všechny hradní nádvoří zkracují své každodenní tréninkové trasy. Nikdo na ně nepíská, aby zvolnili do „důstojného kroku“. Ani pejskaři tu nejsou (nebo alespoň při Dni otevřených dveří nebyli) vzácností.
Co vím, tuhle proměnu zaznamenalo víc známých, kteří předešlého pána Hradu, který se kymácel u korunovačních klenotů, nemuseli a byl to jeden z důvodů, nejen ony prohlídky, proč si na pár let vstup do sídla českých králů a prezidentů zakázali.
Tam, kam směřují kroky důležitých
Uplynulou sobotu 18. dubna 2026 nabídl prezident republiky domácím i zahraničním návštěvníkům další Den otevřených dveří. Na ten loňský dorazilo kolem šesti tisíc zvědavců ze všech koutů země i světa. Tentokrát jich přišlo ještě o několik set více.
Už od ranních hodin se tvořila fronta před vstupem do reprezentačních prostor, které jinak lidé vídají jen na snímcích a v záběrech, když hlava státu jmenuje ministry nebo přijímá jiné hlavy jiných států.
Podobně jako při předcházejících akcích tohoto typu jsou sály, chodby, kabinety i salonky doslova načančané. V každé místnosti je přítomen buď uniformovaný voják Hradní stráže, nebo ve společenském obleku vyfiknutý pracovník Hradu. Kravata, vyleštěné černé boty, všechno ťip ťop, jak by se taky řeklo.
Nejhladovější ulice. Možná nejenom v Praze 7. Vítězí tady kebab, špatně si nevedou ani česká jídla![]() |
Fotka s prezidentským párem
Hned po vstupu do hradních prostor, kudy přicházejí hlavy pomazané i například vyznamenávaní k 28. říjnu, čekaly na první příchozí vytištěné portréty prezidentského páru, někteří se s fotografií fotili například ve Španělském sále.
Stranou pozornosti, byť se v tento den neplatilo ani tam, zůstala například věž Mihulka, kde je stálá expozice Hradní stráže. Na rozdíl od Starého paláce, kde je i Vladislavský sál a kde bývají vystaveny korunovační klenoty, kam se, podobně jako u hlavních reprezentačních prostor, také táhl hadovitý zástup.
Prostitutky, svazáci, konspirační byt StB. Taky to jsou dějiny ubytovny Star u Jindřišské věže |
V pantoflích, v kraťasech?
Jestliže se ve filmu Poslední aristokratka vyjadřuje kastelán hradu Kostka o návštěvnících památky pohrdlivě jako o muflonech, napadlo mě, co by musel říkat o těch, kteří si na Den otevřených dveří vyrazili snad rovnou z výčepu nebo z nákupu ve večerce. Pokud prezident zve na oficiální akce, pozvánka obvykle připomíná, jaký druh oděvu si má pozvaný vzít.
Což pro Den otevřených dveří neplatí, ale jistá míra sebereflexe by mnohým neškodila. Zdá se ale, že od doby, kdy si státní vyznamenání přišel do Španělského sálu převzít režisér Robert Sedláček ve svetru, zřejmě se to přeneslo i mezi veřejnost jako povolené pravidlo. Takže ušmudlané tričko a tepláky, naditá igelitka ze supermarketu, běžecké vystrojení, ustřihnuté džíny a umělohmotné pantofle, trekové batohy.
Člověka napadne, zda by u bezpečnostních rámů při vstupu neměl stát i profesor společenského chování a oblékání a určovat, kdo je k prohlídce nádherných hradních prostor „schopen“ či „neschopen“. Bývávaly doby, kdy vás nepustili večer do vinárny bez kravaty, ale pohotové šatnářky vždy měly pár kousků v zásuvce a za desetikorunu ji pánům půjčovaly…
Návštěvníky pobíhající po hradních nádvořích v teplákových soupravách asi nikdo vykazovat z areálu nebude, ale za selekci předtím, než někoho pustí do těch nejnej salonů, bych se přimlouval.
P. S. Ve svetru na premiéry ve fracích
V roce 1992 se v Praze sešli premiéři evropských zemí na velkém zasedání. Pro jednoho z premiérů jsem tehdy zajišťoval fotodokumentaci z přijetí u Václava Havla. Ve Španělském sále Pražského hradu se ještě před recepcí konalo společné fotografování.
Ještě doznívala éra havlovských „prezidentských svetrů“. Není divu, že jsem byl jeden z několika málo fotografů, který ho měl taky. Na rozdíl od zahraničních kolegů, z nichž většina měla alespoň sako.
Bestie z Majora Zemana i slavný komisař Maigret. To vše zažilo nádraží v Dejvicích![]() |
Nikdo nás u kontroly neomezoval, nikdo neřekl, „pane, jděte se převléct“. Upřímně doznám, že už během dlouhého čekání na premiéry a našeho prezidenta jsem neměl ze svého vytahaného svetru dobrý pocit. Zvláště, když se pak na pódiu poskládala třicítka politiků ve fracích, včetně Václava Havla. Dodnes se za svůj tehdejší dress code stydím.




























