Za půlstoletí existence Urologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) prošly jejími vstupními dveřmi desetitisíce pacientů.
Už zřejmě jen pamětníci vědí, že u slavnostního otevření budovy, která se ale odehrála až rok po vzniku kliniky v roce 1976, byli například herec Karel Höger nebo operní pěvec Eduard Haken.
Pomáhá i robot
Měsíčně tady lékaři provedou kolem 2 300 operací – od těch nejjednodušších až po vysoce specializované, kdy jim v posledním období pomáhá i robot. „Když se připomínaly čtyřicáté narozeniny kliniky, počet pacientů tehdy spočítali na nějakých 55 tisíc,“ říká Viktor Soukup, přednosta kliniky. Při většinou stejných ročních počtech ošetření a operací tak lze odhadnout, že za pět desítek let se už číslo pohybuje někde nad sedmdesáti tisíci „klientů“. Celkový počet operací však může být vyšší, někteří musejí absolvovat při urologické léčbě, včetně té onkologické, více zásahů.
Vedle robotické „výpomoci“ se stále více urologických zákroků provádí miniinvazivně nebo neinvazivně. Třeba odstranění močových kamenů je nyní z osmdesáti procent neinvazivní.
Léčba nádorů prostaty
Urologie už nefiguruje jako přísně samostatný obor, prolínání s dalšími specializacemi je samozřejmostí. „Někdy se žertem říká, že v nemocnici nemá urology nikdo rád,“ komentuje s nadsázkou situaci David Zogala, přednosta Ústavu nukleární medicíny VFN.
Právě toto pracoviště při léčbě některých urologických problémů spolupracuje často. V současnosti se jedná například o radioaktivní léčbu nádorů prostaty, kterou nyní VFN nově zařadila.
Pacientovi se při ní podává radioaktivní přípravek přímo do těla. Pacient musí po podání léku strávit několik hodin v izolaci, izolovaný musí být i „odpad“, tedy jeho moč se zbytky „nukleárního“ medikamentu.
