Nelíbí se vám placené parkovací zóny? Orosíte se, když se začne hovořit o zavedení mýtného do centra českého velkoměsta? A co daň z nemovitosti? Nebo daň pro turisty, za to že tu přenocují v hotelu? Kam oko dohlédne, tam se za něco platí.
Praha si ale vylepšovala rozpočet už staletí předtím a z dnešního pohledu si možná budete ťukat na čelo, co po vás tady chtěli. Mnohé poplatky měly své kořeny v dávných časech, jiné se snažily získat další peníze na udržování městského majetku.
100 let přes Vltavu bez placení
Jedním z nejstarších městských poplatků bývalo mostovné. Kdo se chtěl dostat ze Starého Města na Malou Stranu, bez poplatku za chůzi či jízdu přes Kamenný, později Karlův, most se neobešel. Ovšem, jak v Praze mostů přibývalo, zvyšoval se i počet mostních poplatků.
Naopak Karlův most se stal na podzim roku 1815 jedinou cestou přes řeku, kde se mostní placení zrušilo. Aby se alespoň chudí a nemajetní dostali přes řeku. Letos si připomeneme už 210 let od této pro Pražany tak významné události.
Mostné jako takové bylo zrušeno v polovině dvacátých let minulého století. Konkrétně k tomu došlo 25. ledna 1925, takže včera jsme si mohli připomenout, kdy přes Vltavu chodíme a jezdíme zadarmo už 100 let.
Karlův most byl před sto lety jediný most v Praze, přes který se chodilo zadarmo. Mostné bylo v Praze zrušené 25. ledna 1925. Když počasí přeje, lze na Karlově mostě i zadarmo lyžovat.
Karlův most byl před sto lety jediný most v Praze, přes který se chodilo zadarmo. Mostné bylo v Praze zrušené 25. ledna 1925.
Od nepaměti platívalo, že všichni, kteří přijížděli a přicházeli do Prahy prodávat potraviny, platili v městských branách potravinovou daň. Když se město rozrostlo mimo hradby a vznikala Velká Praha, nešlo už přehrazovat vjezdové brány řetězem nebo závorou. A tak bylo město obkrouženo „celnicemi“, takzvanými akcízy, kde musel každý obchodník s vejci, masem, mlékem, bramborami a vším ke snědení vytáhnout z váčku a později peněženky příslušný poplatek. Platívalo se ale i za jiné zboží.
Praha bráněná celníky
Dokladem dávných akcízních časů jsou dodnes původní stavby, byť již dávno neslouží svému účelu. Akcízy najdete například v Kunraticích, na Chodově, v Nebušicích, v Suchdole a na dalších místech. Praha jimi byla chráněna „potravní čarou“ na více než dvaceti přístupech do města. Co je na nich pozoruhodné, ty akcízy, které se zachovaly, jsou architektonicky velmi podobné, protože většina z nich pochází z prvorepublikových časů.
A teď zapomeňte na internet a zkuste si tipnout, do kdy sedláci a obchodníci potravní daň platili? Možná budete překvapeni – poplatky byly zrušené až v roce 1942…
Bývalý akcíz v Ďáblicích
Mějte však na paměti, že ve starších dobách se akcízy nacházely málem na každém kroku. Jak se zmiňuje Kroniky Prahy 2, jen ve čtverci ohraničené, současnou Resslovou ulicí, Podolským nábřežím, náměstím I. P. Pavlova a okolím Vyšehradu směrem do Podolí, bylo tu hned šest akcízů… Každá místní radnice se snažila doplňovat kasu.
Používáš naši dlažbu? Zaplať!
Jenže vynucování plateb za vejce a spol. nebylo jedinou výsadou celních úředníků. Nelíbí-li se vám například dálniční poplatky, které letos zase podražily, tak i bez dálnic platili řidiči za cesty už před druhou světovou válkou. Svědčí o tom například dobový tisk a publikace. „Příjezd autem: Na potravní čáře jsou celní úřady, kde vybírají uniformovaní úředníci od domácích motoristů tzv. potravní daň (mají-li ovšem něco, co podléhá dani) a dlažebné. Cizozemští motoristé jsou od placení dlažebného osvobozeni,“ prozrazuje kniha Praha a okolí slovem i obrazem z roku 1939.
Za jízdu po pražské dlažbě se kdysi platilo.
Dlažebné měla právo vybírat všechna města, která měla dlážděné ulice. Platili je nejen povozníci, motocyklisté a automobilisté, ale například i honáci, kteří přiváděli do jatek dobytek. Konec dlažebného v našich zemích skončilo většinou na konci 30. let 20. století, nejpozději pak v roce 1942.
