Kde se rodí takové nápady?
Ve světě je asi první zmínkou hra The Circle of Death z roku 1966 inspirovaná nejspíše filmem La Decima Vittima, 1965. Na našem území se hra pod názvem Mafie pořádala poprvé na pomezí let 1972 až 1973. V roce 2003 ji objevil Ondřej Horák, který pod pseudonymem Don Andreas v roce 2006 založil Podsvětí a uspořádal první ročník novodobé Mafie v podobě, v jaké ji hrajeme dodnes.
Jak se hra za tu dobu proměnila?
Mafie z dob normalizace byla velice složitá a trvala skoro tři čtvrtě roku. V roce 2006 si Podsvětí upravilo hru do velice jednoduché podoby, na které nebylo nutno za dvě dekády téměř nic měnit. O různorodost hry se nestarají měnící se pravidla, ale jsou to hráči samotní.
Jsou v Praze místa, která jsou pro lovce obzvlášť nebezpečná, nebo naopak výhodná?
Z pozice lovce je extrémně výhodná možnost ztratit se v davu. Umožňuje mu to dostat se k oběti nezpozorován. Riskuje však, že svou oběť v davu ztratí, nebo ji dokonce vůbec nepozná. Oběť naopak v tlačenici v metru či v tramvaji nejenže nemá moc šancí lovce včas odhalit, ale zároveň nemá kam utíkat. Ve výsledku je však téměř jedno, kde na sebe lovec s obětí narazí. O úspěchu zpravidla rozhoduje dovednost lovce proti obezřetnosti a pohotovosti oběti.
Vnímáte hru i jako způsob, jak lidé objevují město jinak, než jsou zvyklí?
Rozhodně ano. Spousta lidí žije ve své rutině, ze které nemají důvod vystupovat. A Mafie je právě tím důvodem. I když celý život žijete v Praze 4 a nemáte důvod jezdit jinam, během března se naučíte jízdní řád tramvají na Bílou Horu a zorientujete se ve výlezech z metra v Letňanech. Zároveň si začnete při procházkách všímat všemožných zkratek a cestiček, kterými se může přihnat smrt v podobě protihráče s bílou rukavičkou.
Městská hra Mafie se v Praze koná už dvacet let
Jak byste popsala současné hráče?
Každoročně se do Mafie zapojují středoškolští a vysokoškolští studenti, ale i dospělí. Někteří lidé si hru zahrají jen jednou nebo dvakrát, jiní jsou jí věrní spoustu let. Někteří se k ní dokonce vrací po několikaleté pauze, například poté, co založí rodinu. Hráči jsou však pro Mafii zásadní nejen kvůli hraní samotnému. Mafie totiž stojí hlavně na tom, že z řad hráčů se průběžně a spontánně rekrutuje skupina organizátorů – prostě tak, že je hra zaujme natolik, že chtějí pomoci s její přípravou.
Řešíte například obavy kolem sledování, soukromí nebo nepochopení ze strany veřejnosti?
Soukromí a ochrana osobních údajů jsou komplikované otázky. Hráči nechávají někoho cizího nahlédnout poměrně hluboko do svého osobního života. Přesto věříme, že je toto prostředí jistým způsobem chráněné schvalovacím procesem během registrací a věříme našim hráčům, že se k údajům chovají dle našich instrukcí. Jistou náplastí tu pak může být alespoň výchova účastníků k větší obezřetnosti a rozvážnosti stran údajů, které o sobě nechávají například na internetu.
Vnímáte Mafii jako součást trendu takzvaných real-life her a úniku od čistě digitální zábavy?
Mafii považujeme za dobrou alternativu trávení volného času. Nejedná se totiž o další virtuální svět, jenž by postrádal reálné prožitky. Základem jsou skuteční lidé, papírové karty a reálná dovednost někoho nenápadně vystopovat a ulovit. Účastníci prožívají skutečné obavy z toho, že je někdo sleduje či se je snaží chytit, a mají možnost svou obranu reálně řešit – například zapojením svých přátel či náhodných kolemjdoucích, kteří jim poskytují preventivní ochranu. Vysoké nároky tak jsou kladeny i na kreativitu, pohotovost a předvídavost. V žádném případě ale nelze Mafii považovat za nějakou komerční únikovku, jakých se v posledních letech vyrojilo značné množství.
Jak hra funguje?Vžijete se do role nelítostného pražského mafiána, jenž pátrá po své další oběti. Zároveň si ale budete muset krýt záda před útoky ostatních mafiánů, kteří půjdou po krku vám.
|
