Základem je pec rozpálená na téměř osm a devět set stupňů, říká Milan Zátko, vedoucí hlubočepské provozovny společnosti Gaen, která jako jediná v hlavním městě uliční cedule, čísla popisná i orientační vyrábí. Zátko tu pracuje ji více ne patnáct let, take o výrobě ví u vechno.
Plechy, které jsou v surovém stavu, se oetří po obou stranách základním tmavým smaltem. Vdy se musí vypálit při teplotách 800 a 900 °C. Podle počtu barev se pak nanáí dalí vrstvy, ve stejném počtu se pak také vypalují. U uličních cedulí je vlastně poslední barvou, která se nanáí a vypaluje, bílá, popisuje nejzákladnějí způsob výroby Zátko.
Smalt je práek, jeho zrnitost je podobná přiblině polohrubé mouce. Ze 70 a 80 procent ho tvoří křemičitý písek, jíly a barviva. Pro práci v detailech se mísí s vodou.
Jednou se stálých zaměstnankyň hlubočepské provozovny je Zdena Jačková, která zrovna dokončuje orientační ceduli pro mimopraský penzion.
Tehdy jsem nastoupila do provozovny na Letnou z nouze, protoe dcera la do první třídy a ve smaltovně byla dobrá pracovní doba, vzpomíná na dobu zhruba před čtyřiatřiceti lety. U práce, která vyaduje cit pro detail a pečlivost, vydrela ale dosud.
O cedule mají zájem i cizinci
U vedlejího stolu její nejmladí kolegyně začiuje bílé písmo orientační tabulky s označením 7a tak, aby destička mohla jít zanedlouho na poslední vypálení do pece. Čistí buď jemným kartáčkem, nebo tenkou dřevěnou pachtličkou, aby se linie a vrstva smaltu nepokodila.
Poměrně hodně zakázek děláme cizincům, kteří v Praze pracovali a mají k ní citový vztah. Kdy třeba po třech nebo pěti letech končí, tak to, co jim přijde nejcharakterističtějí, jsou uliční cedule, doplňuje Zátko.
Ve smaltovně vyrábějí i různé výzdoby pro interiéry domů, desky pro chráněné krajinné oblasti, státní hranici. Vytvořili ale i velký ciferník pro limnigraf, který stojí na praské Výtoni u elezničního mostu, nebo nápis pro ikovský Palác Akropolis.
Do zahraniční vyváejí třeba domovní čísla pro budovy v Hamburku, smaltovaná stínidla na pouliční lampy do Skandinávie, nebo označení domů v ruských lázeňských střediscích. Nedávno vytvářeli ceduli i pro výcarskou skupinu motorkářů, kteří chtěli mít ve znaku helvétský kří i postavu Viléna Tella s kuí.
O stůl v hlavní výrobní místnosti stojí opřená i nová nároní deska s komplikovaným názvem: PARK MAXE VAN DER STOELA. Ten vznikl při výstavbě tunelu Blanka u potoka Brusnice. Je pojmenován po nizozemském ministru zahraničních věcí Maxi van der Stoelovi, který byl prvním západoevropským politikem, který se v Praze setkal se zástupci Charty 77, konkrétně jejím mluvčím profesorem Janem Patočkou.
