Víte, co spojovalo, císaře Františka Josefa s Tomášem Garriguem Masarykem? Ačkoli politicky stáli tito dva čeští panovníci proti sobě, ve skutečnosti měli hodně společného, například zálibu ve zdravém životním stylu a pohybu, ale i ztrátu soukromí. Franz Josef sice představoval minulost a Masaryk budoucnost, ale jejich osud se v mnohém podobal.
Mezi známé výroky císaře patří povzdech „Vy se máte, vy si můžete chodit do kavárny.“ Podobně vzpomínaly Masarykovy vnučky, jak se prezident v pozdním věku zajímal o vše, co se ve společnosti děje, protože mu nesmírně chyběl neformální kontakt s lidmi, a litoval stejně jako císař František Josef, že si nemůže dojít jen tak do kavárny…
Masaryk, Čapek a kavárna Louvre
Pražských podniků, které se mohou chlubit, že tu seděl „tatíček zakladatel“, tedy moc není a z toho kaváren ještě méně. Jedním z nich je například legendární restaurace U Pinkasů, kam chodil Masaryk, ještě než se stal prvním prezidentem. A pak dnešní Café Louvre na Národní třídě, v roce 1902 ještě zvané Ferdinandova třída.
V únoru 1925 se tu totiž konala ustavující schůze československé větve PEN klubu. Na večeři pro čestné hosty se pak sešel nejen první předseda československého PEN klubu Karel Čapek, ale také prezident Masaryk.
Historický interiér kavárny Louvre
A proč zrovna Louvre? Protože byla inspirována tradicí pařížských kaváren a francouzským prostředím, ke kterému česká bohéma i vyšší třída za první republiky vzhlížely.
Přestože se interiér od dvacátých let přecejen trochu změnil, stále si uchovává prvorepublikovou atmosféru a díky tomu, že je kavárna ukryta v prvním patře, nestala se z ní prvoplánová turistická atrakce jako například z kavárny Slavia.
Neonový nápis na národní třídě upozorňuje na kavárnu v prvním patře bývalého kancelářského domu Louvre.
Německá inteligence v pražských kavárnách
Prezident Masaryk zavítal do kavárny Louvre spíše náhodou a rozhodně se nedá označit za pravidelného návštěvníka. Koho však zdejší zdi znají až příliš dobře, byli členové německého filozofického kroužku, mezi nimiž se ve své době objevovali i Franz Kafka a jeho přítel Max Brod. Ti navštěvovali později také kavárnu Arco na rohu Hybernské a Dlážděné ulice, kde se mohli potkávat s českými umělci a spiritualisty. Ve své době velmi populární kavárny Arco, Union a Metropol založil a provozoval podnikatel Josef Suchánek, v současné době však funguje už jenom kavárna Arco jako kantýna pro ministerstvo vnitra.
Útočištěm německy mluvících a píšících intelektuálů byla kavárna Arco. Kafka mezi ně docházel často, avšak nepravidelně.
Dalším pravidelným hostem kavárny Louvre byl také „zuřivý reportér“ Egon Ervin Kisch, který naplňoval svůj ideál investigativce, který musí být všude, „kde to žije“, v mnoha pražských kavárnách. Vedle Slavie to byla například kavárna v hotelu Imperial a s Kischovým jménem spojen také kabaret Montmartre v Řetězové ulici. Při jeho založení se zpěvák a kabaretiér Josef Waltner inspiroval pařížskými kavárničkami ve čtvrti Montmartre a jejími prostory prošla, přesněji protančila, pražská předválečná avantgarda.
Původně byl totiž Montmartre hlavně zábavní podnik s tančírnou, kde mohli umělci improvizovat. Vystoupení tanečnice „Emči Revoluce“ bylo legendární stejně jako historky Jaroslava Haška. Ten si Montmartre tak oblíbil a trávil tu tolik času, že se mu často nevyplatilo jít domů. Když tu začal přespávat trvale, dostal od Waltnera zákaz vstupu.
Dům U Tří divých mužů nebo také jen U Tří divých byl na začátku 20. století sídlem kabaretu a kavárny s tančírnou Montmartre. Kavárna zde funguje dosud.
Umělci i disent v kavárně Slavia
Umístění kavárny Nová Slavia v paláci Lažanských naproti Národnímu divadlu ho předurčilo stát se jedním z nejvyhledávanějších míst pražské umělecké scény, a to už koncem devatenáctého století. Její interiér i fotogalerie osobností dodnes uchovávají dobovou atmosféru a připomíná osobnosti divadla Jaroslava Kvapila, Karla Hugo Hilara, Alfreda Radoka a dalších. Důstojné křídlo, na němž pohostinský cvrkot doprovází klavírista, zase odkazuje na Antonína Dvořáka.
Mezi nejznámější návštěvníky patřili také básníci a spisovatelé, kteří zde hledali inspirativní prostředí pro svou tvorbu, a to zdaleka ne jen z Československa. Vedle Vítězslava Nezvala a Jaroslava Seiferta to byla také Marina Cvetajevová, Pablo Neruda nebo Gabriel García Márquez.
Výhled na Slavii od Národního divadla
Místem, kde se čas zastavil, zůstává kavárna Slavia, nyní Café Slavia, dosud. Navzdory střídání režimů hostila kavárna představitele českého společenského i intelektuálního života v době předrepublikové i prvorepublikové. Jako Kaffee Viktoria zažila německou vojenskou reprezentaci, po osvobození i po únoru 1948 levicové intelektuály. Za normalizace se zase stala centrem setkání disidentů kolem Ludvíka Vaculíka či Václava Havla, který je tu alespoň v podobě bronzové busty přítomen stále. Kavárna Slavia tedy rozhodně patří k místům, kudy doslova kráčely dějiny.
Kolik zaplatíte za kávu v Praze? Porovnali jsme ceny řetězců i legendárních kaváren |
