Letos v březnu uplynulo 140 let od jedné z prvních iniciativ, jejímž cílem bylo vyřešit problém s odpadní vodou v oblasti dnešního hlavního města Prahy. O zrodu pražské kanalizace se rozpovídal historik a archivář Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) Kryštof Drnek.
Za vším hledej Lindleye
Současný pražský kanalizační systém je sofistikovaný a efektivně fungující. Jeho základy položil projekt Williama Heerleina Lindleye.
„Ještě před jeho realizací však vzniklo několik dalších projektů, z nichž Lindley čerpal inspiraci. Většina těchto návrhů pochází právě z období před 140 lety,“ popisuje historik Drnek. Osmdesátá léta devatenáctého století byla obdobím intenzivní aktivity v oblasti zásobování pražského souměstí vodou. Vznikly dvě vodárny v dnešním Podolí, na jejichž místě o padesát let později vyrostla současná Podolská vodárna.
„Současně probíhaly snahy nejen o zajištění dodávky pitné vody, ale také o efektivní odvod splaškové vody. V červenci 1884 byla proto vyhlášena soutěž na projekt generálního řešení kanalizace, přičemž termín pro podání návrhů byl stanoven na 1. března 1885,“ dodává Drnek.
Ať to neteče do řeky
Z předchozích diskusí vyplynulo několik zásadních podmínek. Kromě ekonomických a zdravotních hledisek bylo klíčové, aby celý systém neústil do Vltavy v městském obvodu, protože vedle dešťové vody měl odvádět i splašky z domácností a továren na pražském území.
„Kanalizace měla zároveň plnit drenážní funkci a pomáhat s odvodněním podmáčených sklepů. Soutěžící měli navrhnout jednotný systém nejen pro samotné královské hlavní město Prahu, ale i pro jeho předměstí, s možností budoucího rozšíření do dalších oblastí. Důležitým požadavkem byla rovněž specifikace způsobu čištění odpadních vod a vypracování detailních výkresů,“ vysvětluje Drnek.
Pětice variant k ničemu
Do uzávěrky soutěže bylo podle Drnka doručeno celkem pět projektů. Předložené návrhy posoudila v červnu a červenci 1885 šestičlenná porota, která dospěla k závěru, že žádný z projektů zcela nesplnil stanovené podmínky. Hlavním problémem bylo, že všechny návrhy počítaly s výpustmi odpadní vody přímo do Vltavy na území města.
„Kromě jednoho z nich se žádný nezabýval problematikou podzemní vody. Z tohoto důvodu nebyla udělena první cena. Druhou cenu získal projekt Kaumann, který byl vyhodnocen jako nejlepší z předložených návrhů. Třetí místo obsadil projekt Praga caput regni a porota doporučila také zakoupení návrhu Divissione,“ vyjmenovává Drnek.
Projekty se od sebe lišily, nicméně všechny počítaly s částečným využitím již existující stokové sítě v předměstských obcích. Například na Vinohradech tehdejší stoky ústily do hradebního příkopu. Některé návrhy zahrnovaly výstavbu samostatné čistírny odpadních vod, avšak žádný ji blíže nespecifikoval. Odborná komise proto nedoporučila realizaci žádného z projektů, přestože některé obsahovaly revoluční prvky, jež byly později využity – například umístění čistírny do Bubenče nebo oddělenou stokovou síť pro dešťovou a splaškovou vodu.
Dopady soutěže
Nejvýznamnějším výsledkem soutěže byl následný vznik Kanalizační kanceláře a nového Programu na vypracování detailního projektu na čištění a odvodňování královského hlavního města Prahy a na provedení téhož.
„Soutěž tak sehrála klíčovou roli ve vývoji pražské kanalizace, neboť se stala prvním krokem k pozdějšímu oslovení Williama Heerleina Lindleye, jenž nakonec vytvořil ucelenou koncepci stokové sítě, která s úpravami slouží dodnes,“ uzavírá historik Drnek.
