Libor Peprný, průvodce, který dokáže proměnit Národní divadlo v živý organismus a ulici v divadelní jeviště, odhaluje v podcastu Linka M tajemství, která zůstávají běžnému chodci skryta. „Zejména děti fascinuje, když vidí ten obří lustr v Národním, že tam občas nesvítí nějaké žárovky. A ptají se, jak se asi mění?“ říká s úsměvem. Rozehrává se přednáška plná hádanek a kvízů. Podobné příběhy a kuriozity jsou pro něj způsobem, jak dostat lidi k tomu, aby se na město dívali jinýma očima.
Kromě divadla ale Libor oživuje i samotnou Prahu. V projektu Peprná Praha zve dospělé i děti na interaktivní vycházky, při kterých se z obyčejné procházky stává pátrací hra. „Děti jsou úplně jiné publikum. Když je něco nebaví, neostýchají se to dát hlasitě najevo. A naopak, když je to baví, ptají se na úplně jiné věci, než dospělí,“ vysvětluje. I díky nim ale vznikla například mapa skrytých svatých Janů Nepomuckých, která proměňuje Prahu v detektivní stopovačku.
Hledání svatých Janů
Hledání svatých Janů Nepomuckých je originální, hravý a zároveň poučný projekt Libora Peprného, který zve děti i dospělé k objevování Prahy zcela novým způsobem – jako do pátrací hry ve stylu městského geocachingu. Místo kešek ale hledáte sochy, reliéfy nebo obrazy svatého Jana Nepomuckého, které jsou rozeseté po městě, často na nenápadných nebo překvapivých místech.
Libor Peprný sestavil speciální „pátrací mapu“ svatých Janů (najdete ji na mapotic.cz), kterou využívá při tematických vycházkách Peprnou Prahou – především s dětmi a školními skupinami. Děti někdy mohou dostat za úkol najít podle indicií nebo fotografií konkrétního Jana a dozvědět se, proč je tam umístěný, co symbolizuje (např. hvězdy kolem hlavy, prst přes ústa, kříž) a jaký má vztah k danému místu. Každý Jan je malým historickým příběhem.
Je to jako tajný vzkaz
Libor v podcastu říká, že ho samotného překvapilo, kolik svatých Janů v Praze je – a že si začal vést jejich seznam. „Každý z těch Janů je jiný, jednou je to malý výklenek na domě, jindy monumentální socha na mostě,“ říká s tím, že ho fascinuje i to, kolik Johánků se dá objevit v zahraničí. Jeden z jeho oblíbených je na dvoře, kde nikdo kromě místních o jeho existenci neví.
Projekt dětem pomáhá nejen poznat město, ale také rozvíjí jejich pozorovací schopnosti, trpělivost a chuť ptát se. A dospělým nabízí nostalgii po době, kdy se chodilo po městě s očima dokořán. Jak Libor říká: „Najít Johánka je jako najít v zahraniční někoho známého. Udělá vám to radost a hned máte pocit, že nejste sami a je u vás někdo blízký.“
