Koloblog
Představte si, pánové, situaci, že si vezmete krásnou a přitažlivou ženu (dámy zase, že si vezmou krásného a přitažlivého muže, aby to bylo genderově vyvážené). A hned po svatbě ji (jeho) navlečete do starých hadrů z kontejneru, pomažete tváře mourem, ostříháte jí (jemu) vlasy tupými nůžkami. Zkrátka – zošklivíte ji (ho).
Pokud používáte kolo ve městě, pokud to kolo stálo víc peněz (to je pro každého relativní) a často ho sem a tam necháte opřené a přivázané, tak bych vám radil, abyste ze svého krasavce udělali spíš ošklivku. Něco jako ze sebe vytvořila princezna Lada v pohádce o princezně se zlatou hvězdou na čele (co mě ale vždy v této filmové pohádce vadí, je, že i v tom myším kožíšku je princezna stále krásná a rozhodně ne odporná).
Zpět ke kolu. Krásná kola se kradou. Protože se pak i lépe prodávají. Recept na zošklivění mi kdysi poradili kluci, co rozvážejí po Praze zásilky na kolech. Většinou jezdívali (dnes už to tolik neplatí, je už mezi nimi hodně na drahých elektronech) na starých šunkách z bazarů a ještě si je oblepili páskami. Tak, aby nebylo na kole vidět to, co je na něm hezké, co z něho dělá krásný kousek.
Tak jsem poté, co mi jedno takové (na první pohled) fešné horské kolo ukradli před obchodem, hned to další jsem polepil šedou páskou. Pod ní se skryly nápisy, že to kolo má uhlíkový rám a spoustu dalších designových vylepšení. Polepil jsem i řídítka, vlastně celý rám.
Také jsem se naučil, že pečlivě čistit se vyplatí to, co se na kole hýbe a otáčí. Tedy řetěz, přesmykač i přehazovačku, brzdy a další pohyblivé součástky. Na tom, co je už polepené je pak dobré nechávat vždy nějakou dobu prach a bláto. Když už má být kolo hnusné, tak co nejvíc.
Zloději specialisté, kteří se v druzích a typech vyznají, se zmást nenechají, ale smažky a pouliční pobertové obvykle obejdou takový exponát obloukem. protože když už něco otočí, tak to hned lifrují do „spřátelených“ bazarů a kdo by se s tím předtím umýval, že…
PRAHA? AHA!
