Branický most dneska slaví šedesát let. Bohužel se po něm zatím neprojdete, vylepšují jej party dělníků (viz infobox), které dohánějí to, co se nestihlo kdysi.
Již v roce 1949, krátce po svém nástupu, si bolševický režim vyhrnul rukávy a pustil se do takzvaných velkých staveb socialismu. Na jednu z nich, železobetonový a téměř kilometrový most, vyslal stovky pracantů. Vesměs šlo o „nedobrovolníky“. Na stavbě se totiž podíleli lidé přesunutí v rámci celostátní akce „70 tisíc do výroby“. Často tu nebezpečné práce vykonávali z donucení filozofové, studenti, lékaři, právníci, učitelé, aby si „napravovali svůj kádrový profil“. Právě proto se stavbě dodnes přezdívá most Inteligence.
„Pozoruhodné jsou jeho neúměrně mohutné mostní pilíře, na jejichž robustnost měla vliv studená válka. Říkalo se, že byly dimenzovány podle rady vojenských poradců a měly vydržet případný atomový útok na Prahu,“ poznamenává publicista Pavel Švec k 910 metrů dlouhému dílu, které mohlo být nejdelším železničním dvoukolejným železobetonovým mostem v Evropě. Ale není. „Položena byla jen jedna kolej. To proto, že oblouk ústící z mostu do tunelu na chuchelské straně má příliš malý poloměr a tím i pro vlaky příliš ostrý úhel vybočení,“ vysvětluje Švec.
Most, který byl dokončen již v roce 1955, je součástí takzvané železniční jižní neboli branické spojky mezi Radotínem a Vršovicemi a lze jej chápat jako obchvat nákladní dopravy mimo centrum Prahy. Vlaky s cestujícími tudy projíždějí jen výjimečně, během výluk.
Na chuchelské straně je nedokončená odbočka, jež měla navazovat na další plánovanou část obchvatu, tunel do Hlubočep a Jinonic. Z toho však sešlo.
Lepší, dvoukolejný
|
Strážce streamu
