Nás v deníku Metro nápad testovat uniformy přímo mezi Pražany nadchl. Zastupce dopravního podniku jsme proto zasypali několika dotazy. Následně jsme dali dohromady nejzajímavější fakta o nových mundúrech.
Kdo uniformy navrhl? Kde už jsme tvorbu oděvních designérů mohli vidět jinde?
Dopravní podnik si na základě soutěže na nové stejnokroje vybral finální design, který zpracovala Lenka Bernardes da Silva a společnost Bernardes Fashion. „Každý z finalistů soutěže na nový design měl zajímavé pojetí stejnokrojů, ale představě DPP byl nejblíže návrh právě této společnosti. Tato společnost navrhovala firemní dress code například pro Českou mincovnu, CPI Hotels, Grandhotel Pupp Karlovy Vary, Rodinný pivovar Bernard, Český aeroholding či soukromou charterovou společnost Aeropartner,“ říká pro deník Metro šéf kominukace DPP Daniel Šabík.
Z čeho mundúry ušili?
O uniformách, které se v dopravním podniku nosily v posledních letech, se traduje mnohé. Poměrně častým negativem, které bylo některými zaměstnanci největšího pražského dopravce v minulosti skloňováno, bývá údajně nekvalitní a nepohodlný umělý materiál á la polyester, z jehož příměsí jsou některé aktuálně používané stejnokroje ušity.
„Při výběru materiálu nových uniforem jsme kladli důraz na funkčnost a pohodlí, ale i na dřívější připomínky ze strany zaměstnanců k těm stávajícím. U pracovního oděvu potřebujeme skloubit, aby se materiál dobře nosil, aby byl odolný, funkční, pokud možno s co nejmenšími nároky na údržbu, a v neposlední řadě byl, pokud možno, elegantní a univerzální. Například ne každý snese vlnu, natož přímo na tělo,“ dodává pro Metro Šabík.
U nových košil tak podle Šabíka dopravní podnik vyslyšel dřívější zpětnou vazbu od zaměstnanců a jejich požadavek na jejich stoprocentní bavlněné provedení. „Stávající košile mají totiž složení osmdesát procent bavlny a dvacet procent polyesteru. Nyní u košil testujeme dvě verze materiálů – jednu stoprocentně bavlněnou u barevného provedení ivory, druhou pak dle doporučení autorky kolekce ve složení devadesát sedm procent bavlna a tři procenta elastan kvůli lepší elastičnosti,“ doplňuje Šabík.
Polyester je v nové kolekci zastoupen jako funkční materiál například u dlouhých letních kalhot. „V případě kalhot na celoroční nošení testujeme jako funkční materiál polyamid. Polyester nebo polypropylen jsou nejběžnější materiály, ze kterých se vyrábí funkční prádlo, často doplněny příměsí lycry nebo elastanu pro lepší elasticitu. Jsou to materiály, které dobře odvádí teplo i vlhkost od těla, rychle schnou, nejsou nasákavé. Jestli je v nich teplo nebo ne, záleží zejména na jejich gramáži na metr čtvereční,“ vysvětluje Šabík s tím, že ani stoprocentní bavlna není zárukou, že v oblečení nebude nositeli vedro.
„Například džíny jsou obvykle stoprocentně bavlněné, ale pokud si je vezmete v horkém létu, tak se v nich velmi pravděpodobně pořádně zapotíte. Není bavlna jako bavlna a není polyester jako polyester – vždy záleží na zpracování daného materiálu. Jak jsme už dříve uvedli, testujeme nejen střih nových uniforem, ale i materiály, které mohou doznat změn na základě zpětné vazby od kolegyň a kolegů, které je nosí v běžném provozu,“ popisuje pro deník Metro Šabík.
Modrá je dobrá. Proč ale?
Základní barvou nové kolekce zůstává tmavě modrá. Zcela novým prvkem je použití barvy ivory pro košile s dlouhým či krátkým rukávem, béžové pro polotrika, a dále červené barvy pro základní uniformní součásti, jako jsou dámská i pánská polotrika, dámské vesty, pulovry, čepice a šály. Návrháři také rozšířili portfolio uniformních součástí v bledě modré barvě o vesty a pulovry pro pány, které kontrastují s červenými verzemi určenými pro dámy. V nové kolekci došlo také k potlačení bílé barvy, která zůstává pouze u košil s nárameníky pro dispečery a dispečerky a informátory a informátorky v dopravě.
„U modré barvy jsme zůstali jednak z důvodu příslušnosti k dopravě, ale také z praktického hlediska. Základní barva uniforem vzhledem k profesím nemůže být z principu světlá. Musí být současně elegantní, použitelná celoročně, a to s ohledem na co nejjednodušší pravidla kombinovatelnosti i náklady, vyjadřovat profesní příslušnost a respektovat historický odkaz,“ obhajuje barevnost uniforem Šabík.
Například odstíny zelené se podle něj k dopravnímu podniku nehodí, hnědé byly v minulosti uniformy strojvedoucích či dozorčích. Za historické a tradiční barvy lze v rámci DPP považovat hlavně černou nebo antracitovou.
„Modrá se nám navíc hodí i v rámci postupného přestrojování zaměstnanců, kteří uniformy nosí a kterých je v DPP asi 6500. Oproti stávajícím uniformám u těch nových více pracujeme s odstíny modré – máme více uniformních součástí, které jsou světle modré nebo modré, nejen tmavě modré,“ objasňuje Šabík.
Novým prvkem je korporátní červená barva, která je na nových uniformách, oproti těm stávajícím, výrazněji zastoupena. „Máme v ní barevné varianty řady uniformních součástí. Úplnou novinkou je barva ivory u košil, která lépe ukryje mapy po potu než čistě bílá, a béžová polotrika. Nicméně i u barevnosti sbíráme zpětnou vazbu od kolegyň a kolegů a není vyloučeno, že u některých součástí přidáme další barevnou verzi. Například světle modrou vestu nebo pulovr pro dámy, nebo naopak výběr zúžíme ze tří na dvě barevné varianty,“ dodává Šabík.
Dopraváci, ale i modelové
Zaměstnance pro testování dopravní podnik vybíral podle Šabíka tak, aby to odpovídalo zastoupení jednak z pohledu profesí, tak i žen a mužů.
„Výběr jsme nechali na vedoucích jednotlivých provozních útvarů, kteří nejlépe znají své zaměstnance. Z těchto padesát zaměstnanců jsme pak vybrali adepty na focení podle jednoduchého klíče, kdo měl ve stanovené termíny focení čas, s focením souhlasil a chtěl reprezentovat DPP. Nezbytnou podmínkou bylo, že jsme potřebovali rovnoměrné zastoupení typických profesí, ženy i muže. Z toho pak vznikla sestava na focení, která se nakonec ukázala jako velmi fotogenická,“ popisuje proces výběru Šabík, podle kterého by fotky nebyly tak povedené, pokud by podnik neměl po ruce skvělého fotografa Petra Hejnu, pečlivou přípravu lokací a k dispozici vizážistku. „Focení probíhalo v příjemné a uvolněné atmosféře, což je ostatně z fotek patrné. Ve všech případech se jedná u skutečné zaměstnance, nikoli o najaté modely. Žádnou speciální odměnu za focení kolegyně a kolegové nedostali. Focení probíhalo v pracovní době, tedy počítalo se jim to do odpracovaných hodin,“ usmívá se Šabík.
Kdy bude dotestováno?
Jak jsme již uvedli výše, testování potrvá do konce září 2025. Po zapracování připomínek, přípravě finální střihové a technické specifikace vyhlásí největší pražský dopravce v roce 2026 veřejnou zakázku na samotný nákup.