Jak dítě ještě ne školou povinné jsem miloval hranou Pohádku o staré tramvaji. Podle knihy a následného scénáře Oty Hofmana ji v roce 1961 natočil Milan Vošmik. Protože jsem ji od dětských let neviděl, zůstalo mi filmové zachycení příběhu, kde děti zachrání a zrenovují oprýskanou tramvaj Terezku. Miloval jsem ji i proto, že nebyla červená, ale modrá.
Terezku jsem potkal až v dospělosti
I proto jsem obdivoval staré hrkající a cinkající tramvaje i plošinové připojené vozy, které jezdívali v Praze společně s T3 a T2 a dalo se do nich naskakovat za jízdy.
Spořilovské zahradní město ve 21. století. Některé domy se „nafoukly“, jiné se zbarvily![]() |
Občas jsem si přál filmovou tramvaj potkat, což se mi, ovšem, ale až v dospělosti, splnilo. Když jsem na nějaké slavnosti pražské dopravy viděl bývalý primátorský vůz z roku 1900. Jenže jsem si tehdy neuvědomil, že to byla ona filmová tramvaj.
Šátky přes obličej, šavle v ruce. Nočním Žižkovem jezdili piráti
Druhá tramvajová vzpomínka se váže ke kdysi populárním knihám pánů Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka pod názvem Tajnosti žižkovského podsvětí, jedné třetiny souborného díla Bohatýrská trilogie. Jedna z kapitol, kterou jsem, taky jako kluk, zbožňoval, se týkala pirátské tramvaje, která se zjevovala v nočních licích „republiky Žižkov“.
Příroda uprostřed města, zajíci velcí jako psi. Zmizelá Praha to teprve bude![]() |
Maskovaní bukanýři přepadávali s šavlemi a dalšími zbraněmi noční tramvaje, kradli tramvajákům peníze i jízdenky. Zaměstnanci dopravních podniků se nakonec sjednotili v odporu, vyzbrojili ostrými kleštičkami na štípání lístků a tyčemi na přehazování výhybek a strašáka nočních tramvajových tratí zahnali.
Jako dítě jsem si přál, aby mi rodiče povolili noční výpravu na Žižkov, kde bych pátral po loupežnické tramvaji, protože jsem doufal, že ji přece jen hrdinní tramvajáci zcela nezdecimovali a že snad někde čeká, aby opět vyjela loupit do žižkovských ulic…























