Kdysi mi řekl ředitel Národního filmového ústavu, e cena starých filmů spočívá i v tom, e zachycují prostředí měst, vesnic, domů, tak, jak je po desetiletích u často nenajdeme. Přitom termín staré filmy je relativní. Kdy v sedmdesátých letech zavedla Československá televize filmy pro pamětníky, jednalo se nejen o snímky z meziválečné či válečné doby, ale i o 40. 50. a 60. léta. Take rozdíl mezi tehdy a tehdejím nyní bylo i jen patnáct nebo dvacet let.
Nedávno jsem tedy sledoval jeden z filmů pro pamětníky současnosti. Přítí rok Láska z pasáe od Jaroslava Soukupa v hlavní roli s Lukáem Vaculíkem sfoukne na dortu 40 svíček. Ten film mě fascinoval u tehdy a alespoň pro mne z něho nic moc neodvanulo. Jene při posledním koukání jsem si snail vybavit, kde jsou některá místa, která se ve filmu objeví. Jistě, kadý z nás můe jít na portál Filmová místa, ale není to ono.
Pasá Rokoko. Kino Hvězda a jeho nepřetritý provoz Za čtyři koruny jste mohli přijít kdykoli během promítání a jeden film sledovat do aleluja, ne nastalo večerní promítání..
Navíc jsem zjistil, e právě u tohoto filmu je jeden ze záběrů patně určený. Vaculík na něm s Táňou Kulíkovou umývají okno jakési restaurace či kulturního domu. Někdo tam napsal, e se jedná o dnení Národní dům na Vinohradech, v osmdesátkách ÚKD (Ústřední kulturní dům elezničářů). Nezdálo se mi to, proel jsem si ho jak ve fotomapách, tak osobně, ale jak stěny, tak velká okna mi neseděla.
Pomohly chytré hlavičky. I kdy ne z NDR, ale z FB stránky Stará Praha krásná. Michal Malák to trefil. Národní dům na Smíchově. Kdysi se mu mezi mladími říkalo spíe efko. Podle klubu Futurum, kde bývávaly diskotéky a hlavně koncerty, občas i dobově méně tolerovaná řinčivějí muzika. Filmaři si pro scénu, kde se hlavní hrdina setká s matkou, vybrali zadní trakt, dvůr kulturáku.
Zajímavé je i porovnání s pasáemi, kde se děj odehrává. Kdy vejdete do té v Paláci Rokoko, nepoznáte, kde co vlastně bývalo. Je nově architektonicky pojatá, kdysi zakrytá prosklená střecha je opět odkrytá a prosvětluje průchod. Design pasáe je jiný, původní bar zmizel, není tu ani inzertní oddělení deníku Svobodné slovo, prodejna vstupenek a hlavně vstup do kina Hvězda, teď se tu prodává sportovní oblečení a výbava.
Luká Vaculík kráčí těpánskou ulicí. Pozornost věnujte červenému číslu popisnému.
Z kina Blaník na horním konci náměstí je divadlo. Z kanceláře letecké společnosti Air France kousek od křiovatky s Jindřiskou a Vodičkovou je rychlé občerstvení. V dolní polovině Václaváku u také nejezdí auta.
Celkově se prostředí, které Jaroslav Soukup v roce 1985 na celuloid zachytil, probarvilo, scházejí chodníky zakryté leením, aby na lidi nepadala omítka, tam, kde se jedlo a pilo, tam se prodávají věci. Tam, kde se prodávaly věci, se prodává jídlo a pití.
Pro pamětníky je scéna natáčená na tehdejím Gorkáči, náměstí Maxima Gorkého, nyní Senováném náměstí. Zezadu současného luxusního hotelu je vjezd, ale tady bývalé hojně obléhané prodejna jízdních kol, fronty se tu tvořily, kdy přily těce nedostatkové favority s pětikolečkem vzadu a dvojtácem vpředu. Skromný člověk vzal za vděk i trojkolečkem, bylo-li vůbec. Ostatně, jak se s koly keftovalo pro známé, to v této pasái Lásky z pasáe taky vidíte.
Pasá Alfa. Rok 2024. Změna není a tak dramatická. Palác i pasá moc neijí.
Take vzhůru do pasáí, o nich je nejen tento film, ale i jedna z písní Václava Neckáře na albu Podej mi ruku z roku 1980: Jen málokdo spěchá, i kdy mírně mí, oily vchody pasáí
