Léta jsme se vysmívali nejrůznějším lešením, která lemovala pražské ulice před rokem 1989. Chodili jsme kolem podpěr, které bránily, aby nám římsky, omítka a cihly nepadaly rovnou na hlavu. Některé ulice se daly za deště projít suchou nohou, protože zastřešené chodníky vedly od jednoho konce ulice na druhý. Nejvíc jich bývalo v centru Prahy, třeba paneláková sídliště byla ušetřena.
Praha let osmdesátých. V některých ulicích šlo i za deště projít pod zastřešení od jednoho konce na druhý, aniž by na vás káplo...
Staré dobré kůly
Také leckteré zdi domů byly vypodložené statnými opěrami, aby se nezřítily do ulice. Staré dobré kůly a podpory se vracejí. A není to zrovna dočasná záležitost. Podpěry pomáhaly někdy i bočním stěnám domů, zvláště tam, kde zela roky nějaká proluka.
Když v roce 2018 zjistili statici, že problémy má pražská magistrála u stanice metra Vltavská, nejdřív se hovořilo o uzavření mostovky, urychlené opravě a dalších řešeních. Nakonec pomohlo staré dobré podepření. Sice už ne dřevěné, ale řádně ocelově pevné, ale podepření. Od té doby uběhlo už dlouhých sedm let.
Rok 2018. Narušená statika magistrály v Bubenské ulici u metra Vltavská. Místo opravy mostu přišly ke slovu podpěry. Jsou tam dodnes. Kolik volebních období asi vydrží?
Bez lešení by Strahovský stadion spadl?
Nedávno jsem běžel kolem Strahovského stadionu. Ano, toho sokolského a sletového, později spartakiádního. Že se rozpadá, to není tajemství. Některé vstupy na ochoz jsou už roky zamřížované. Teď přibylo i podepření. Masivní a krásné – dřevěné. Jako by se člověk vrátil do Prahy sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Kdysi se Praha pyšnila podobnými vysprávkami i desítky let na jednom místě.
Podepřené schodiště Strahovského stadionu. 20. léta 21. století.
Až budou za pár let mířit fanoušci Sparty a národního fotbalového týmu na nový sparťansko-národní stadion, třeba tahle dřeva ještě spatří.
Bude zajímavé, jak dlouho to tady na Strahově vydrží, kolik mezitím generací vyroste…
