Dívala jste se na první díly Básníků jako malá holka?
Jasně, že ano. Zhruba od deseti, dvanácti let jsem je sledovala.
V pubertě jste údajně skládala vlastní básničky. Brala jste inspiraci i z této série?
Ne, to byly moje věci. A nešlo vždy striktně jen o básničky. Ale na Básnících jsem to měla ráda. Líbilo se mi vždycky, když Štěpánek veršoval. Taková běžná holčičí věc...
Snila jste o tom, že si jednou třeba v Básnících zahrajete?
Že si zahraji, to ani ne, ale zamlada, ještě než jsem se začala věnovat herectví, tak jsem chtěla být jeho holka.
Musela jste jít na konkurz, nebo si vás režisér Dušan Klein pro roli vybral?
Byla jsem na kamerových zkouškách. A i když je nemám ráda, tak jsem se tam těšila. Na Dušana i na Pavla. Prostě jsem si říkala, že to bude hezké, že je zase po letech uvidím. Když mi pak Dušan nechal na záznamníku vzkaz, že mě vybral, měla jsem velkou radost.
Ve filmu hrajete Štěpánkovu sousedku, fotografku. Bavilo by vás i v životě tohle povolání?
Fotit by mě asi bavilo. Umím vidět zajímavé věci, ale technicky to nedokážu zachytit. Na to úplně nemám talent.
Je z vás něco v postavě Zuzany Rybářové, nějaká podobnost? Kromě jména.
Je to už žena, která má dítě a něco v životě za sebou. To si myslím, že je rozdíl oproti těm minulým Štěpánkovým partnerkám, protože to byly opravdu spíš holky. Zuzana už je žena, která je praktická. Také to veršování už není tak poetické a romantické. A myslím, že i Štěpánkův vztah k ní je jiný. Život se mění a čas se posouvá. A to i v tom, jakou ženu hledá. Takže myslím, že jsme na tom podobně. Stará se o dítě, vaří, prostě normálně funguje. Tam tedy nějaká podobnost je.
Napadla vás ve spojitosti s příjmením postavy Rybářová nějaká slovní hříčka s vaším jménem a byl to třeba i záměr autorů?
Jasně, je to takové vtipné. Ale záměr to myslím nebyl. Ona se tak jmenovala dřív, než jsem byla obsazená. Ale možná napadlo Dušana Kleina mě na ty kamerovky pozvat i kvůli tomu jménu.
Je to už šestý díl série a vy šestá partnerka. Napadá mě tedy určitá vzdálená souvislost s Bondem, který také střídá ženy v každém díle. Cítíte se jako nová česká Bond girl?
To určitě ne. Je to úplně něco jiného, i žánrově. Ale myslím, že rozdíl oproti minulým Básníkům je to, že se vše vždycky okolo těch holek točilo a teď to tak úplně není. Hraje se o jiných věcech. O přátelství, které trvá už roky, o stárnutí, o dětech. I o tom, co z toho života zbývá. I když to není nic tragického. Ale je to už přece jen jiný věk. Ta moje postava už tedy není hlavním tématem.
Máte také nějakou přezdívku, jako vždycky měly Štěpánkovy holky?
Mám, ale nevím, jestli jí můžu prozradit. Asi ne. Každopádně to souvisí s příjmením Zuzany i mým, takže je celkem jednoduchá.
Jeho partnerky byly pro Štěpánka vždy i múzou. Víte, že jste byla pro někoho múzou vy?
Určitě ano. Myslím, že texty některých písniček v minulosti byly psané pro mě, nebo o mně. Ale konkrétně to nemůžu říkat.
Jak vzpomínáte na natáčení? Řada herců se tam potkává opakovaně, ale vy jste do Básníků vlastně vstoupila jako nová. Jak vás ostatní přijali?Bylo to hrozně hezké a klidné. Dušan Klein je hrozně fajn a jsem ráda, že jsem s ním mohla pracovat. S Pavlem Křížem to bylo fajn a také s našimi filmovými dětmi. Jediné, co bylo blbé, že jsem byla hrozně nemocná. To jsme zrovna točili každý den. Já měla strašlivou chřipku a ještě jsem do toho zvracela. Takže jsem nevěděla, jestli to fyzicky zvládnu. Pavlovi jsem se omlouvala, že mě to mrzí, že při našich scénách o lásce mi strašně teče z nosu. To bylo nepříjemné.
Není role Štěpánka Šafránka s Pavlem Křížem natolik spjatá, že je pak těžké ho vidět třeba v nějaké negativní, jako nedávno v roli Adolfa Hitlera ve filmu Lída Baarová? Někteří lidé s tím měli problém, jak to vnímáte vy?
Je to herec, pane bože. Pavel mi vyprávěl, že mu volal nějaký novinář a ptal se ho něco ve smyslu: ‚Jak se teď cítí a co si o sobě myslí, když hrál někoho tak hnusného, jako byl Hitler?‘ Tohle prostě nechápu. My jsme herci a hrajeme role. My těmi postavami nejsme. Hrozí to třeba u různých seriálových projektů, kdy má pak divák pocit, že ten herec je tou postavou. Nemám to moc ráda. Pavel Kříž zkrátka není Adolf Hitler, ani Štěpánek z Básníků, i když k tomu má podstatně blíž a je to pro něj osobní, když už ho hraje tolik let. Ale pořád je to jen postava.
Kateřina Winterová a Linda Rybová, herečky a moderátorky televizního Herbáře.
Z televize vás lidé znají z úspěšného pořadu Herbář. Jak to s ním bude dál?
Začínáme pomalu točit čtvrtou sérii. Takže vymýšlíme témata, o čem ty díly budou.
Co se týče divadla Verze, kam na vás mohou diváci přijít?
Do dubna hostujeme v Divadle Komedie s představeními Úča musí pryč a Jméno. Jelikož ale Komedie končí, tak se budeme muset přestěhovat jinam. Vypadá to, že budeme v Divadle U Hasičů.
Jinak jezdíme po republice s inscenacemi, které jsme si vymysleli a s kolegy, se kterými nám je dobře. Úča musí pryč je v podstatě přímý přenos z třídních schůzek, ale také sonda do současného školství a dění kolem něj. Ta hra sice původně moc vtipná není, ale to představení nakonec vlivem charakterů zábavné je. Jméno je současná hra, kde se řeší určité kontroverzní jméno, jestli je možné ho dát dítěti, nebo ne. Pak během rodinné večeře vyjdou najevo věci, které ty osoby nezvládnou.
Jinak jste ale k vidění také na další pražské scéně, v Divadle Palace...
Tam hraji ve dvou starších věcech. Jsou to Miláček Anna, což je čistá komedie, kterou mám hrozně ráda, protože se lidé tři hodiny nepřetržitě smějí. A to mi dělá radost. Myslím, že smích je strašně dobrý pro život. No a s Hynkem Čermákem hrajeme už asi pět let Africkou královnu. V Laterně magice pak ještě hraji představení pro děti Vidím, nevidím.
Takhle to zní, že toho máte hrozně moc. Máte čas i na osobní život?
Určitě ano, to já si hlídám, abych si ho našla. Jsou období, kdy je toho fakt moc, jako byl listopad a prosinec. Teď je to ale docela dobré. V divadle hraji tak dvanáctkrát za měsíc, pak natáčíme Herbář a tak pět dní do měsíce točím seriál, takže mám určitě čas i pro sebe a hlavně pro rodinu.
