Čí byl nápad dát desce název Potmě jsou vechny kočky černý?
Je to věta z naeho singlu Jaguár na krku. S nápadem, e by se podle tohoto vere mohlo jmenovat celé album, ale přili bubeník Mates Vorda a klávesista Frantiek Bořík, kteří se o tom spolu bavili v Plzni, kdy byli na víně...
Je vám vlastní smysl pro humor a ironii? Na desce si občas děláte ze sebe legraci....
Přebal nejnovějí desky skupiny Mandrage.
Rozhodně s tím nikdo nezápasil, on nám tam ten humor tak nějak sám vyplynul. Nahrávání probíhalo straně uvolněně, v přátelské atmosféře, legrace bylo dost. Tak snad se něco z toho humoru dostalo i na desku. e by nám ale byl smysl pro sebeironii nějak kdovíjak vlastní, to taky nemůeme říct, jsme spí vlastně asi docela jeitní.
Také jste se zvukově vrátili do sedmdesátých a osmdesátých let, proč?
Protoe ta léta máme hudebně rádi! Tady je pořád tak nějak vito, e jediná kvalitní muzika je rock, protoe to tady za totáče nebylo, a kdy pak po revoluci přijeli Pink Floyd, vichni se z toho zbláznili.
To je úplně pochopitelný, na druhou stranu posledních edesát let nebylo jen o rocku, naopak, svět proil hudebně nejpestřejí půlstoletí v historii! A nám se docela zalíbila ta jistá dekadence a kýčovitost popovýho světa 70. a 80. let. Protoe i tenhle svět je hrozně bohatý, pestrý a různorodý. Zapp & Rogers je něco úplně jinýho ne Bee Gees, obojí je ale straně dobře udělaná hudba, která kdykoli spolehlivě rozvlní boky. Tak jsme se téhle době chtěli alespoň troku hudebně poklonit.
Oproti albu Siluety je vyznění nového alba pozitivnějí. Byl to od začátku záměr?
Záměr to asi byl. Úplně původně jsme ale měli nápad na turné: chtěli jsme scénu plnou stříbrných barev a diskokoulí, chtěli jsme pódium, na kterém se bude ve, včetně nás, třpytit. A k tomuhle turné, které jsme si vymysleli, se prostě hodí tanečnějí a veselejí písničky.
Kdy o tom přemýlíme, je to vlastně asi docela logický vývoj. Siluety bylo album řekněme temnějí, pomalejí, zasněnějí, letos jsme jeli akustické turné po divadlech, dva roky jsme trávili v oblecích nebo černých kostýmech, půl roku jsme dokonce hráli vsedě... Asi to tak nějak přilo, e se teď zas potřebujeme vyřádit.
Jste také typičtí tím, e máte pro vás při vystoupení kostýmy. Jak probíhá jejich tvorba?
Větinou přijdeme za návrhářkou s nějakou vizí a společně pak pracujeme. Kostýmy, které budeme nosit od přítího roku, má na svědomí Dita Petrusová-Filipová. Přili jsme za ní s tím, e chceme stříbrné křiváky, po poradě s ní jsme vybrali a sehnali i látku. Ona pak ve malovala, střihala a ila, měla s tím hrozně práce a byla skvělá. Kalhoty ke kostýmu ila podle střihu naich nejoblíbenějích kalhot, abychom se v nich cítili co nejlépe. V zásadě asi můeme říct, e ten proces nás baví a uíváme si ho.
Kostýmy pro jarní část turné budou údajně stříbrné a s albem bude ladit i scéna. Jak dlouho jste ji chystali, kdo vám pomáhal a jak se těíte? Prý to celé bude vypadat jako diskokoule...
Skupina Mandrage v kostýmech pro jarní turné.
Z diskokoulí jsme se hodně inspirovali, to je pravda... e bychom mohli jet stříbrné turné, nás napadlo u loni, tedy dva roky před tím, ne vlastně startujeme. Tou dobou jsme ale dělali na akustickém turné, které diskokoulím úplně nepřálo, take čím víc jsme museli vynalézat triky do divadel, tím víc nás bavilo přemítat nad vím tím leskem, který nás u za pár měsíců čeká. Vechny tyhle přípravy scény probíhají uvnitř kapely, nikdo nám s tím nepomáhá, kdy tedy nepočítáme naeho osvětlovače Tomáe. Ten má spoustu nápadů, je nesmírně tvůrčí, navíc na rozdíl od nás ví, co se reálně dá s naím rozpočtem udělat a co ne. Take Tomá nám pomáhal a Tomáovi děkujem!
