Fenomén podzemní dráhy se za padesát let existence pražského metra nevyhnul ani spotřebnímu zboží, ani umění. Když v květnu 1974 vyjel na trasu C první vlak, začal nejen název, ale i život podzemního dopravního prostředku pronikat do společnosti.
Dezert zaútočil na sladké chutě, známe ho už 50 let
Pokud si provozovatelé metra pochvalují, že se za dobu své existence nikdy zcela nezastavilo, s dezertem Metro, který vstoupil na československý trh právě v době, kdy se metro pod zemí otevíralo, to bylo složitější. Po roce 1989 na několik let zmizel, pak se ale na pulty vrátil pod názvem Metro dezert. Samotná sladkost se zrodila v roce 1974, ve velkém ho začaly tehdejší Pražské pekárny a mlýny vyrábět v Michli od roku 1975. Tady se ostatně produkuje i současný Metro dezert.
Kolik vyhlášená laskomina stála? Pamětníci, jako třeba Marcela Hirschová, uvádí na facebookové stránce Retro československou cenu 6,40Kčs. Jakub Kubelka si myslí, že 5 korun. Na této ceně se shodlo více dotazovaných. Irena Debnarová milovala Metro, které podle ní stálo za 6Kčs. O pomoc jsme požádali i AI, tedy umělou inteligenci. „Cena cukrovinky Metro dezert v době socialismu, tedy v roce 1984, byla 1 Kčs za jeden kus. Balení obvykle obsahovalo čtyři kusy, takže celková cena za balení byla 4Kčs. Tato cena byla dostupná pro většinu lidí a cukrovinka se stala velmi oblíbenou,“ vyplodila na naši žádost AI. Umělé myšlení ale mechanicky spočítalo pouze jednotlivé kusy krát jedna koruna, opomenulo ale zřejmě fakt, že něco také stál obal.
Klapka! Metro, scéna na eskalátorech podruhé!
Stavbu československo-sovětského přátelství nemohli pominout ani filmaři. Ještě než vyjely vagony na trať, natočil Jaromil Jireš „budovatelský“ snímek Lidé z metra (1974). Jak uvádí oficiální text ČSFD, těmito třemi historkami z budování první linky pražského metra splnil povinné „normalizační pokání“. Nicméně film je i přes svou banalitu a časové ovlivnění zajímavý tím, že zachycuje Prahu, jak vypadala v době, když se stavělo, jak to pod zemí vypadalo, vybavení, tedy sice zrežírovanou realitu, ale současně také její věrné zachycení na kinofilmový pás.
Horší to už bylo ve filmu Píseň o stromu a růži, kam nasadil režisér Ladislav Rychman, autor slavného muzikálu Starci na chmelu, ve spolupráci se sovětskými filmaři do hlavní role Vjačeslava Tichonova, jehož proslavila role Maxe von Stierlitze, sovětského špiona v samém srdci hitlerovského režimu. Do Prahy přijíždí radit s výstavbou metra sovětský inženýr, který se sem vrací poté, co Prahu v roce 1945 osvobozoval. Unylý československý a sovětský příběh, který vyprazdňoval hlediště kin a tržby plynuly jen ze školních návštěv a „dobrovolných“ akcí brigád socialistické práce.
Stanice Moskevská má také Oscara
Metro se ale v relativně hojném počtu promítlo do nejrůznějších televizních seriálů a filmů. Jak se něco odehrávalo po roce 1974 v Praze, metro v záběrech a scénách scházet nemohlo. Nešlo zkrátka pominout. V seriálu Dnes v jednom domě (volné pokračování seriálu Byl jednou jeden dům) hraje Daniela Klářová slečnu, která pracuje coby dozorčí stanice a vedle civilního oděvu se v seriálu objevuje často právě v béžovohnědé uniformě „metráčků“.
Jaroslav Soukup využil prostředí pražského metra také v povedeném romantickém thrilleru Láska z pasáže. Po roce 1989 se do hlubin podzemky vrhli i zahraniční štáby, Praha tu představuje třeba Moskvu (Dítě 44 z roku 2015).
Důležitou roli sehrála stanice Anděl na béčku v oscarovém snímku rodiny Svěrákových Kolja. Malý ruský chlapec poté, co se v metru ztratí svému náhradnímu českému tatínkovi, na něho čeká právě ve stanici, která se kdysi jmenovala Moskevská, u mozaikové stěny s Rudým náměstím, která dokládala československo-sovětské bratrství.
Významné místo má metro, jeho výstavba a také prostory v seriálu Vyprávěj. Ústřední hrdina Karel Dvořák totiž pracuje, jak jinak, v podniku, který metro buduje. A nebýt stanice I. P. Pavlova, nebyl by možná ani sci-fi příběh podle Josefa Nesvadby Zítra vstanu a opařím se čajem. Vestibul a příchozí chodba „Pavláku“ zde představuje příchod turistů z budoucnosti k raketám cestujícím do minulosti.
Když to František Ringo Čech rozpumpoval
Otázka pro pamětníky? V kterém roce nazpíval Jiří Schelinger píseň Metro, dobrý den? Byl to rok 1974, píseň pak byla součástí alba Nemám hlas jako zvon. Těžko po padesáti letech odhadnout, jestli to s textem myslel František Ringo Čech vážně, nebo jestli si ze soudruhů udělal dobrý den. Tak či onak, použil však říznou imperialistickou melodii (originální název A National Acrobat). Posuďte sami, alespoň pár nejtrefnějších citací…
METRO, DOBRÝ DEN
Duní vlak metrem v ránu teplém,
já se vozím světlem, tmou.
Duní vlak metrem,
je to extrém z konečné na konečnou.
Hej, metro, dobrý den, tak ses narodilo.
Je to znát, když se ohlédnu, městu se ulevilo,
ulice tramvají, proudy aut nekonečné,
děti dál běhají přes cesty nebezpečné,
dělníky do továren, lékaře do nemocnic,
v noci i ve dne dav studentů,
moře hlav se valí, lidé ze všech koutů,
tak se snaž, pospíchej, už na ně město čeká,
štěstí je tvá práce, není lehká…
Fanánek už si servítky nebral
Také frontman skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen zařadil metro do své tvorby, a to přímo pod názvem Metro. Psal se rok 2012, a to už nemusel, jako kdysi F. R. Čech, oslavovat podzemní dráhu budovatelským tónem. Posuďte jeho pojetí.
METRO
V metru nesměj´ jezdit chuligáni,
nesmí se tam, když máš opici,
páni nesměj´ obtěžovat dámy,
malej pes musí být v krabici…
Metro jede tunelem tak rychle, že se lidem tají dech,
úředníci zakrejvaj si oči, slečny omdlévají na schodech.
Metro jede rychle jako vítr, na každým rohu revizor,
černej pasažér nemá šanci, marnej je jakejkoli vzdor.
Metro jede rychle jako vítr, strojvůdci jsou chlapi jako hory,
černej pasažér nemá šanci, chytnou ho a odvezou na Bory.
