Pokud dáme do poměru počet venkovních koupališť a počet obyvatel Prahy, je česká metropole výrazně pod limitem běžného krajského i menšího města. Podle hlavní architektky Jany Mastíkové z projekčního studia Loxia chybí hlavně bazény, kde by se mohli připravovat profesionální sportovci, a to jak v tradičních plaveckých disciplínách, tak i ve skocích do vody, přípravě na surfování nebo potápění. Všechny vodní kluby mají obrovský problém najít volnou kapacitu v bazénech, ve kterých by mohli trénovat, protože slouží i pro veřejnost.
„Některé bazény jsou otevřeny i od pěti od rána do jedenácti do večera a jsou pořád plné. Na vyhodnocení tedy není potřeba odborný výzkum. Za plavání úplně malých dětí, kojenců nebo batolat se platí vysoké částky, protože je po tomto typu pohybu obrovská poptávka. Nabídka je ale malá a nedostačující. Je tedy evidentní, že do bazénů má v Praze smysl investovat, i když je to jedno z nejdražších sportovišť, které může město provozovat,“ říká Mastíková.
Ostatní evropské metropole jsou na tom podle ní co do počtu venkovních koupališť podobně, nicméně nabízí mnohem větší kapacitu, navíc města jako Paříž, Vídeň nebo Berlín využívají i přírodní jezera ve svém okolí nebo řeky, které jimi protékají.
Opravit či rozšířit
Zlepšení situace s venkovními koupališti v Praze s ohledem na specifický urbanismus města podle Mastíkové vyžaduje promyšlené plánování a investice. Jednou z možností je revitalizace stávajících prostor, spočívající v úpravě nevyužitých nebo zanedbaných částí, modernizace stávajících koupališť nebo rozšíření stávajících zařízení. To může být podle zmiňované studie případ nového pražského koupaliště Petynka, která má přeplněnou kapacitu, nebo stále nezkolaudovaných částí aquaparku Šutka.
„Dalším směrem může být rekultivace nevyužívaných průmyslových ploch, tedy vytvoření nových venkovních koupališť na místech bývalých průmyslových areálů a jiných brownfieldů. Nabízí se rovněž spolupráce s developerskými firmami při plánování nových bytových a komerčních projektů,“ popisuje Mastíková.
Možným řešením je rovněž investice do biotopů a přírodních bazénů, které se čistí biologickými procesy, čímž se snižuje potřeba chemikálií. Obecně se ale podle architektky biotopy vzhledem ke svému charakteru vyznačují pouze omezenou kapacitou pro návštěvníky a jsou vhodnější do menších městských částí.
Chybí záchod i převlíkárna
V některých případech by podle Mastíkové stačilo zlepšit infrastrukturu a zázemí kolem existujících přírodních koupališť, jako jsou například hostivařská přehrada nebo Divoká Šárka. „Dobrým příkladem je městský bazén Prahy 11, kde se velmi soustředili na plavání malých dětí a je tam hodně výcvikových bazénů včetně 25metrového plaveckého bazénu pro veřejnost. Městská část myslela na to, aby si tyto služby uměly na sebe vydělat, a dobře to funguje,“ uvádějí architekti ze studia Loxia.
„V Praze je bazénů rozhodně nedostatek. Sportovní kluby mají naplněné kapacity a často v jedné dráze musí trénovat více sportovců, než dovoluje její kapacita,“ uzavírá Štěpán Cagaň, předseda sekce paraplavání z Českého svazu plaveckých sportů.
Strážce streamu
