„Nápad znovuotevřít tuto budovu ale s novým účelem měl i své odpůrce. Nám se ale zdál dobrý. Není tolik podobných projektů, které oživí staré nádražní budovy, ty spíše mizí,“ říká starosta městské části Prahy 6 Jakub Stárek. narážel také na celkovou investici – nákup nádraží od Správy železnic a celková rekonstrukce stála téměř 42 milionů korun. Starostův kolega z radnice, radní pro kulturu Jan Lacina, vzpomíná, že když byl ještě malý kluk, pamatuje si na pana profesora. Toho vyhodili ze školy kvůli jeho názorům a pak tady dělal nádražáka. Vyprávění občas přeruší kolemjedoucí vlak. „Vydržte, aby to nebylo jako ve filmu Na samotě u lesa, ve mlýně pana otce, když vyprávěl tu historku o vodníkovi,“ směje se.
Právě vlaky budou i nadále nedílnou součásti Stanice 6, která nabídne návštěvníkům unikátní prostředí, kávu a silniční kola na půjčení. „Je tu skvělá příležitost, ne moc kopců. Můžete projet Stromovkou až na hranici Prahy. Určitě ale nechceme být klasickou půjčovnou kol,“ představuje svůj záměr Martin Kontra, který se svými kolegy vyhrál výběrové řízení na provoz památkově chráněné budovy. Oceňuje i transparentnost, se kterou výběrko šestá městská část udělala. Kontra, známý podporovatel cyklistiky, se svým nápadem vyhrál. Do soutěže o desetiletý pronájem se přihlásili i provozovatelé populární Klubovny Povaleč – novináři Petr Orálek a Karel Škrabal, na čtvrtém místě se umístil projekt Divadla bratří Formanů a pátí skončili provozovatelé Kasáren Karlín.
Jednopatrová staniční budova architekta Antonína Jünglinga stojí u kolejí od roku 1850. Do provozu byla uvedena o čtyři roky později díky trati z Prahy do Lovosic. V roce 2013 se nádraží stalo kulturní památkou, o rok později její funkci převzala nová zastávka v Podbabě. „Prohlášení za kulturní památku nemusí znamenat její záchranu. To dokládá nádraží Vyšehrad, které se bohužel dostalo do rukou spekulantů a desítky let chátralo. Nechtěli jsme, aby naše budova dopadla stejně,“ říká Lacina. Místostarosta Petr Prokop připomněl, že na území Prahy 6 jsou ještě další podobné železniční budovy, u nichž stojí za to, starat se o ně. Mluvil například o té v Dejvicích. „Podařilo se spoustu věcí zachránit. Samozřejmě ne všechno. Museli jsme nechat vyrobit věrné kopie dlažby. Většina dřevěných částí na nástupišti je ovšem původní. Při rekonstrukci jsme našli krásné zdobení na trámech. Nepříliš snadná byla výroba věrných kopií dveří a oken,“ říká pro deník Metro architekt Ondřej Tuček, který se na rekonstrukci podílel.
