Na šesti místech v Praze mohou lidé narazit na obří „včelí budky“ v korunách stromů. Ukazují, jak se včelařilo ve středověku. Ulice Na Pomezí od sebe odděluje Košíře a Jinonice. Domů v ní stojí jenom pár, na jejím začátku a na konci, nejdelší úsek vede listnatým lesem po úbočí kopce Vidoule. Když člověk uhne z ulice, dojde po jedné z lesních pěšin k rozložitému dubu s podivnou ozdobou v koruně. Metr vysoký dutý špalek zavěšený na lanech se tady objevil nedávno. Připomíná obrovskou ptačí budku, jedná se ale o brť, tedy primitivní předchůdkyni dnešních včelích úlů. Ve středověku se umísťovaly do lesů a starali se o ně profesionálové zvaní brtníci.
Musí se to rozkřiknout
Vidoule je jedním ze šesti míst v Praze, kde jsou nyní brtě k vidění. Jedna visí nedaleko motolského golfového hřiště, další třeba na solitérním akátu u Staré čistírny odpadních vod v Bubenči. Zatím jsou brtě prázdné, ale už letos by to v nich mělo začít bzučet. „V loňském roce jsme tomu dali volný průběh a čekali jsme, jestli si je včely najdou samy. Letos – pokud budeme mít k dispozici vhodné roje – některé brtě osadíme,“ říká Milan Šimonovský, jeden z pražských včelařů, kteří za projektem stojí.
Středověké včelaření. Brtě jsou na stromech v Bubenči a Motole.
Aby byla dutina pro včely hledající nový domov atraktivnější, dávají se na její strop zbytky starých pláství. Pro roj jsou ujištěním, že si vybral správně a místo je vhodné k zabydlení. „Ani tohle ale samozřejmě není záruka, že včely brť objeví. Podle zkušeností kolegů z Polska to trvá tak tři roky, než se to mezi včelami ‚rozkřikne‘. A i tak se samovolně obsadí jen zhruba každá třetí brť,“ vypočítává včelařka Dagmar Šormová. Polsko nezmiňuje Šormová náhodou. Právě tamní národní parky jsou místem, kde v posledních letech zažívá evropské brtnictví renesanci. A polskými brtníky se Šimonovský se Šormovou inspirovali.
Včely nechováme pro med, ale pro budoucnost, říká včelař, který z koníčku vybudoval firmu |
Kvůli medu to neděláme
Brtnictví je jakýmsi vývojovým mezičlánkem mezi moderním chovem v úlech a dobou, kdy lidé med a vosk získávali náhodným vybíráním hnízd ve stromech. Časem jim došlo, že mohou do kmenů stromů dutiny sami vydlabávat a včely chovat kontrolovaně. Na místech, kde k nim budou mít snazší přístup a mohou je ochránit před ostatními predátory. Brtě bývaly ve středověku v každém druhém lese a profesionální brtníci měli silné společenské postavení. „A to ani ne tak kvůli medu, ale kvůli dodávkám vosku, který býval ve středověku strategickou komoditou,“ upozorňuje Šimonovský.
Rozhovor: Včely se dají chovat i v Praze na balkóně, říká odborník |
Z brtí se samozřejmě získával i med. Nebylo ho však tolik jako z moderních úlů a medobraní se dělalo hned po zimě. Brtník vyřízl část sladkých plástů a v proutěném koši je na laně spouštěl dolů svému pomocníkovi. I tohle se v Praze plánuje, hlavní smysl projektu nazvaného Včelaření blízké přírodě je ale jiný. Včelaři budou z brtí odebírat vzorky a zjišťovat, zda a jak jsou včelstva schopna fungovat v přirozených podmínkách, bez větších zásahů člověka. Například jak budou odolná vůči nemocem.
Středověké včelaření. Brtě jsou na stromech v Bubenči a Motole.
Maskování před predátory
Všechny špalky zavěšené v minimální výšce tří metrů pocházejí z kmenů jehličnatých stromů, jejich dřevo lépe drží teplo než to z listnáčů. Včely potřebují poměrně dost prostoru. Dutina má mít tvar válce o průměru alespoň třiceti centimetrů a výšce jednoho metru. Protáhlý otvor, který včelařům umožnuje přístup k plástvím, se uzavírá jednoduchými dřevěnými dvířky. Ta musí být maskovaná větvemi, což se dělá kvůli dotěrným kunám, strakapoudům a dalším predátorům.
V polských lesích se dutiny pro včely stejně tak jako ve středověku vysekávají přímo do kmenů živých stromů. Statnějším jedincům brť neškodí. Jen je třeba dávat pozor na statiku. V Praze dostala přednost méně invazivní závěsná varianta.
Včelařit začal přesně 200 let poté, co si první úly pořídil babičky praděda |
Za nejbližší skutečnou brtí je třeba se vypravit do Brd. Pražský včelař Milan Šimonovský ji před pěti lety se souhlasem majitele lesa vysekal do kmene mohutné douglasky tisolisté poblíž zříceniny hradu Valdek. Brdská brť se ukrývá ve stále nepřístupné části bývalého vojenského výcvikového prostoru. Ty pražské si ale může prohlédnout každý. A třeba i zkontrolovat, jestli si je už nějaký roj našel.
