Nádražní restaurace. Lidé ji buď milují, nebo nenávidí. Nejednou pomohla na žízeň i náhlý hlad, zachránila před zimou nebo zahnala nudu při čekání na vlak. Ta správná je trochu špinavá a trochu upatlaná.
V posledních letech však takových nádražek v Praze ubývá. Modernizace nádraží, developerské projekty a tlak na komerčnější využití prostor vytlačují svérázné podniky ve prospěch food courtů a kavárenských řetězců. Místa, kde se dříve scházeli dělníci, štamgasti i básníci, pomalu mizí z mapy města.
S každou zavřenou nádražkou tak odchází i kus staré dobré Prahy, té trochu drsné, trochu opotřebované, ale lidské a opravdové. A právě proto po nich zůstává stále silnější nostalgie.
Pojďme si připomenout ty, které navzdory době stále odolávají zubu času, i ty, které už zůstávají jen ve vzpomínkách.
