Možná jsem už o dvorcích, dvorech a vnitroblocích psal. Někdo vyslovil číslo, že představují asi třetinu pražské městské plochy, kterou, kromě těch, kteří tam žijí nebo pracují, neznají, nevidí. Stejné je to s mnoha krásnými starými domy, jejich průlezy a průchody, které se skrývají za pevně zamčenými vchody.
Karmelitská ulice mezi Újezdem a Malostranským náměstím patří také k takovým. Navíc, hlavně po pravé straně směrem k náměstí, je plná domů, které mají opravdu dávné datum narození. Byť mnohé prošly stavebními úpravami, pořád z nich nevymizelo kouzlo starobylosti.
Karmelitská ulice, Praha 1
Kdysi jsem se zcela náhodou dostal do jednoho z těch domů, budu upřímný, už si nevybavuji číslo popisné ani orientační a pořád se nemohu, když tudy chodím, dopátrat toho správného. Vím jen, že jsem vstoupil do průjezdu, pak na malý dvůr a pak stoupal stále se zužující chodbou se stále se snižujícím stropem kamsi do patra. Chodba přerůstající v chodbičku, jen slabé žárovky, dveře bytů. Dodnes mám pocit, že jsem se vlastně ocitl v nějaké hornické štole, jako to tam bylo úzké. Přesto v době žili lidé, ne úředníci, boty před dveřmi o tom svědčily.
Vím, že jsem si najednou představil, jak tu lidé žili ne před desítkami, ale stovkami let, jak byli vlastně menší než my, jak jim úzká a nízká chodbička stačila, stejně jako jim stačily nízké vchodové dveře… Jak se tu šouraly babičky s nákupem z tržiště, honily se děti a flamendři opírali o stěny při návratu z malostranských putyk a hospůdek.
Karmelitská ulice, Praha 1
Kdykoli ulicí jdu, ten dům se snažím identifikovat. Ale také se snažím, pokud je náhodou některý ze vchodů otevřený, ihned vniknout dovnitř. Já vím, je to soukromé vlastnictví, lidé si to tu střeží, bez jejich svolení se někdy cítím jako vesmírný Vetřelec. Jenže touha jednak najít ten správný dům, jednak se podívat do uzamčených teritorií, je silnější. Někdy se dvorky a domy, kam je to přístupno, toulám celé minuty, jindy mě hned někdo vykáže, i když slušně. Vždy vysvětlím, proč a jak jsem na posvátnou soukromou půdu vnikl, občas se to setká s pochopením a lidé se kupodivu dají do řeči.
Karmelitská ulice, Praha 1
Takže radím i čtenářům, občas porušte pravidla vstupů. I když vás nakonec vyhodí na ulici, za ty zážitky to stojí. Už proto, že tohle třeba ty davy turistů, valící se kolem suvenýrových obchůdků, nikdy neuvidí.
