„Do tohohle sportu jsem se zamiloval už hodně dávno ve Francii,“ popisuje Koller. „V Česku jsem začal hrát před šesti lety, takže jsem vlastně jedním z ‚otců zakladatelů‘. Můj první tréninkový partner byl Didier Deschamps (tehdejší trenér FC Monaco, nyní trenér francouzské fotbalové reprezentace – pozn. redakce), takže asi nemusím vysvětlovat, že jsem se hned potýkal s vysokou konkurencí. Ta padelová horečka už mě nepustila, což mě přivedlo až k tomu, že jsem se zapojil do vzniku areálu tady na Smíchově,“ dodává Dino, který je v historických tabulkách stále nejlepším střelcem české i československé fotbalové reprezentace.
Zatím je tu zima
V prostorné hale nad dobříšskou výpadovkou, kde se Kollerův areál Padel Powers nachází, se kdysi vyráběly motory. Ještě teď je tu ta industriální atmosféra cítit. Na stropě jsou stopy po nosné konstrukci a je tu také celkem dělnická zima. Zateplovat se totiž bude až příští rok – při letošní rychlé premiéře se to už nestihlo.
Rozsáhlá montovna v sobě ale skrývá i výhodu. Industriální styl je v módě a jde dobře dohromady s převládající hipsterskou kulturou. Tenhle dojem ještě umocňuje minimalistický design z šedého betonu.
„Trvalo nám rok a půl, než jsme našli vhodný areál. Nizozemská skupina, která se rozhodla do padelu v Praze investovat, chtěla zastřešený prostor, kde by se dalo hrát i v zimě. To nebylo úplně snadné, protože potřebujete poměrně hodně prostoru. Nakonec našli tuhle starou montovnu a oslovili mě, abych padelu dělal ambasadora. Mně se tím splnil dávný sen, protože jsem si vždycky říkal, že bych jednou ‚svůj‘ padelový areál chtěl mít,“ vzpomíná Koller.
Jednu z hlavních zákaznických skupin zatím představují fotbalisté – povětšinou Kollerovi staří známí z trávníku. Na Smíchově často hraje někdejší sparťan Bořek Dočkal, slávista Vladimír Šmicer, a další.
Je to tak i ve světě. Velkými vyznavači padelu jsou Francouz Zinedine Zidane, Nizozemec Arjen Robben nebo Portugalec Cristiano Ronaldo, který nedávno zainvestoval do portugalského padelového areálu v Oeiras nedaleko Lisabonu.
Týmový sport
„My fotbalisti jsme na kolektivní sporty. V padelu se hraje jenom čtyřhra, takže je to pro nás ideální. Naopak v tenise se na tom kurtu přece jen cítíme trochu opuštění,“ usmívá se Koller, který se loni s českou padelovou výpravou podíval dokonce na mistrovství světa veteránů ve španělské La Nucii. Češi tam obsadili 22. místo ze 30, což na první pohled vypadá jako neúspěch, ale Koller to tak nevnímá. „Na to, že je ten sport v Česku opravdu úplná novinka, to nebylo až tak špatné. Dokázali jsme porazit například Chorvaty nebo Iry, vyslovenou nakládačku jsme dostali jen od domácích Španělů,“ popisuje.
Koller tenhle výsledek vidí jako hozenou rukavici. Čím víc lidí v Česku bude padel hrát, tím větší šance, že si jednou zahrajeme i proti velmocím. „Právě proto se tenhle sport nesnažím jen hrát, ale neustále ho lidem představovat a ukazovat. Je to prostě srdcová záležitost,“ uzavírá legenda české fotbalové – a brzy snad i padelové – reprezentace.