Například nápis na zdi je zřejmě nesmrtelný jako pověstný Kostěj z ruských pohádek a lidská hloupost. Je ale účinný. Stačí, když je zajímavý a lidé si to už mezi sebou rozkecají. Platilo to už v dobách, kdy jsme si o internetu nenechali zdát ani ve snech. Například proslulá Lennonova zeď na Kampě. Po smrti slavného člena skupiny Beatles v roce 1980 vznikla psací zeď spontánně, a aniž by se o tom někde psalo, scházeli se u zdi lidé z celé Prahy, přijížděli sem z celé tehdejší podlouhlé republiky. A připisovali svá slova, věty a nápady o míru, válce a lásce.
Mišíka neznali, ale heslo o něm ano
Nebo takový Vladimír Mišík. Když mu komunisté zakázali během normalizace koncertovat, začali neznámí pisatelé po pražských zdech křídami i barvami množit nápis NECHTE ZPÍVAT MIŠÍKA. Co bylo pozoruhodné, najednou Mišíka začali znát i ti, kterým jeho jméno do té doby nic neříkalo. Slogan se začal běžně používat, věděl o něm kdekdo.
„Zední“ internet fungoval skvěle hlavně na začátku okupace po 21. srpnu 1968. Ještě roky prosvítaly pod přemalovanými fasádami hesla, jako BĚŽ DOMŮ IVANE, LENINE, PROBUĎ SE, BREŽNĚV SE ZBLÁZNIL nebo SVOBODA DUBČEK SMRKOVSKÝ.
Přibližně ve stejné době se začal v televizi vysílat seriál Záhada hlavolamu. Ti dříve narození si jistě vzpomenou, jak se po starých zdech začaly objevovat umělecké i neumělé kresby klece s ježkem.
Vzkaz z Kunratického lesa
Na to vše jsem si vzpomněl, když jsem nedávno v Kunratickém lese na asfaltu velkého vozíčkářského okruhu narazil na několik nápisů o tom, že se brzo dočkáme odhalení pravdy o největší lži v naší historii. Byli byste udiveni, kolik lidí se u těch písmen na cestě zastavovalo. Bylo jich na té trase několik, tři nebo čtyři, v různém křídovém barevném provedení. Vydržely tam několik dní, než je lidé ošlapali. Ten nejdelší měl dobrých deset metrů, a aby byl k přečtení, na jeden snímek se nevešel, pokud jste neměli dron, který by ho zaznamenal z výšky.
Tak vám ho alespoň napíšu: ZA CHVÍLI VŠICHNI PROCITNOU, ŽE TO BYLA TA NEJHORŠÍ MANIPULACE LIDSTVA V CELÉ JEHO HISTORII.
Ve zkrácené formě pak tuto základní myšlenku zhustil autor do úderného sloganu: LEŽ STOLETÍ BRZY PRASKNE.
Nebyl jsem asi jediný, kdo si představil, co se za oznámením může skrývat. Třeba, že Tomio Okamura sice dští síru na migranty, Ukrajinu a Petra Fialu, ale ve skutečnosti už adoptoval deset syrských lékařů, celou poslaneckou výplatu posílá každý měsíc na českou muniční iniciativu a s premiérem uzavřel registrované partnerství. Nebo že Václav Klaus chodí doma v džínách.
Těším se proto, co na nás, na lidstvo, praskne. Jen doufám, že nám to ten tajemný pisatel zase oznámí na cestičkách v Kunratickém lese…
