„Než jde žena ven, tak se většinou hezky obleče a upraví. Proč? Aby se na ni nikdo nedíval? Nemohu se zbavit dojmu, že je kampaň motivována frustrací těch, které pohledy nepřitahují. ‚Když nečumí na mě, nebudou čumět na nikoho!‘“ reagoval na kampaň na sociálních sítích bývalý poslanec Miroslav Kalousek.
Podle zástupců ROPID ale kampaň říká pouze to, že nejsou otírání, zírání či slovní poznámky bez souhlasu druhé osoby v pořádku, a to nejen v MHD. A radí cestujícím, jak se zachovat, pokud se něco takového děje v jejich blízkosti. „Nová kampaň má za cíl vytvořit bezpečnější prostředí. Reakce na ni ukazují, že měla přijít dříve,“ reagovala na Kalouskův tweet skupinka kolem lifestylového webu heyfomo.cz.
Jako v Londýně
Proti zírání coby formě sexuálního obtěžování se ohrazují i zahraniční kampaně. Například v londýnském metru šli místní zástupci této anglické metropole ještě o kus dál. Při cestování vás tedy mohou provázet plakáty, které nepatřičně dlouhé „očumování“ označují rovnou jako formu sexuálního obtěžování.
Podobné rétoriky se nebojí ani tuzemská kampaň, jež má být v Praze k vidění do poloviny září. „Cílem nové pražské kampaně je pojmenovat, co to vlastně obtěžování je, a nabídnout přihlížejícím bezpečný způsob, jak zasáhnout. Dle výzkumu odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády zažila obtěžování ve veřejné dopravě každá třetí česká žena a každý desátý muž v Česku. Třetina lidí, kteří byli svědky takového chování, nezareagovala. Odborná veřejnost se shoduje, že jedna ze zásadních pomocí v takové situaci by byla právě reakce a podpora okolí přímo v dané situaci. Spousta z nás ale jednoduše neví, jak se zachovat, když něco takového vidíme,“ říká pro deník Metro mluvčí ROPID Filip Drápal.
S ním souhlasí i Anna Hrábková z organizace Konsent, která se na kampani rovněž podílela. „V kampani pojmenováváme, jak některé z forem obtěžování vlastně vypadají. Je důležité říct nahlas, že se nemusí jednat jen o dotyky nebo komentáře, ale obtěžování je třeba i vědomé nevyžádané zírání,“ míní Hrábková.
Nutno podotknout, že samotné zírání jako takové nelze podle českého práva označit za sexuální obtěžování. Právní definice sexuálního obtěžování se samozřejmě liší stát od státu. Tam, kde existují zákony ohledně sexuálního obtěžování, většinou zákonodárci nezakazují ani takzvané škádlení, nemístné komentáře a podobně.
Pojďme si trochu zaflirtovat
„Nebudeme cestující, a už vůbec ne ženy, které jsou častěji oběťmi obtěžování, úkolovat, jak se mají oblékat nebo chovat, aby se vyhnuli obtěžování. To by bylo jen přenášení viny na oběti,“ prohlašoval před pár dny v rámci propagace kampaně náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib. Nejen on, ale i další zástupci města, organizátora dopravy či pražského dopravního podniku ve svých projevech zdánlivě jako by zapomněli na fakt, že v pražském metru ještě před zhruba jedenácti lety pendloval takzvaný komunikační vagon. Město mělo tehdy opačnou strategii než nyní. Chtělo, aby cestující ve speciálních vozech metra přestali koukat do telefonů a začali se věnovat sobě navzájem. „V současné době, kdy převažují spíše elektronické formy komunikace (SMS, mail či sociální sítě), je vhodné se vrátit k mluvenému slovu a tento způsob komunikace obrodit. K tomuto účelu může sloužit i projekt komunikačního vagonu metra,“ uváděl na podzim 2013 tehdejší radní pro oblast dopravy Jiří Pařízek.
Speciálním vozům metra se obratem začalo říkat vagony seznamovací či flirtovací. „Je třeba zdůraznit, že prostřední ‚komunikační vagony‘ nebudou sloužit jen nezadaným osobám, jak byl tento projekt interpretován v počátcích,“ komentoval v roce 2013 tiskový odbor magistrátu. „Komunikační vagon se tehdy zavedl pouze zkušebně,“ doplnila nyní pro deník Metro mluvčí pražského dopravního podniku Aneta Řehková.
