Možná patříte k těm, kterým dodnes netradiční skleněná budova Nové scény Národního divadla úplně nesedí. Také jsem jí roky nemohl přijít na jméno. Možná pro ty nerozhodnuté alespoň pár zajímavých čísel. Plášť budovy je pokryt pěti tisícovkami skleněných „obrazovek“. Tak, jak to vymysleli tvůrci Stanislav Libenský s manželkou Jaroslavou Brychtovou. Co ale málokdo ví, je fakt, že všechny kusy vyfoukali skláři ručně. Žádné strojové lisování. Každý kus váží od nějakých jednačtyřiceti do čtyřiačtyřiceti kilogramů. Což představuje asi 205 tun skleněné hmoty.
Co si taky málokdo uvědomí, ani po čtyřiceti letech žádný ze skleněných obkladů Nové scény neodpadl. Aniž bych si chtěl rýpnout, nemohu si nevybavit několikaleté spory o praskající a uvolněné skleněné desky na národní technické knihovně v pražských Dejvicích. Ty vymýšleli tvůrci za pomoci nejnovějších technologií a softwarů, montovali montéři se zcela jinými nástroji a materiály. Několik let obepínalo knihovnu lešení a ohradníky, chránící návštěvníky před případným pádem skla. Než se projektanti dohodnou se stavebníky, kdo za to může a kdo to opraví…
