Nátělník místo stejnokrojové košile řidiče, co vám třeba v příměstském autobusu prodává jízdenku, zapnutá klimatizace, dodržování jízdního řádu, ale i funkčnost infopanelů ve vozech. Organizátoři dopravy opět vystavují vysvědčení třiatřiceti dopravcům působícím na území metropole. Jak se ukazuje, doby, kdy všechny požadavky pražského organizátora ROPID a středočeského IDSK nesplnil vůbec žádný z nich či podobně jako loni touhle dobou pouze jediný dopravce z Ústecka, jsou dávno pryč.
Změny, které nebolí
Plnění standardů kvality autobusů Pražské integrované dopravy, jak se ono rozdávání vysvědčení dopravcům jednou za kvartál oficiálně nazývá, mělo tentokráte jedno specifikum. V řadě oblastí totiž začali díky podpisu nových desetiletých smluv působit úplně noví dopravci. Příkladem za všechny budiž ČSAD Benešov, který 1. prosince vystřídal na Mníšecku rodinnou dopravní firmu Martin Uher. Podle mluvčího ROPID Filipa Drápala ale k žádným propadům kvality služeb v žádné z dotčených oblastí nedošlo.
„Vyhodnocení prvního čtvrtletí letošního roku potvrzuje naše pozitivní dojmy ze změny v prosinci loňského roku, která se odehrála bez větších komplikací. Tento fakt rozhodně není při tak velké obměně dopravců v porovnání se zkušenostmi z jiných krajů obvyklý,“ říká pro deník Metro Drápal a dodává, že v průběhu loňského prosince se podařilo eliminovat většinu „dětských nemocí“.
„První čtvrtletí je tak co do počtu výpadků nebo dalších závad na straně dopravců srovnatelné se stejným obdobím loňského roku. Mimoto ale nyní skokově vzrostl podíl nízkopodlažních autobusů, v některých oblastech až na sto procent, a také se razantně snížilo průměrné stáří vozového parku, což znamená i skokové zvýšení kvality autobusů včetně jejich výbavy například celovozovou klimatizací,“ dodává Drápal.
Standardy kvality PID
|
Nové koště dobře mete?
V některých oblastech začali působit zcela noví dopravci, jako je například AKV bus, ZDAR a Umbrella Lines. Podobně jako na Mníšecku se však dopravce kus za kus měnil i v celé řadě dalších oblastí. Podle Drápala není ale vždy z vyhodnocených standardů snadné určit, zda si daná oblast se změnou vyloženě polepšila, či naopak pohoršila. „Ohledně výsledků za první letošní čtvrtletí nově vyhodnocujeme každou vysoutěženou oblast zvlášť, nelze tak úplně srovnávat s předchozím obdobím, kdy jsme vždy hodnotili plnění za každého dopravce a všechny jeho linky dohromady. Některé ukazatele mají také navíc oproti předchozímu období jinou úroveň náročnosti,“ krčí rameny Drápal.
Zcela bezproblémové oblasti, kde byly nyní splněny všechny standardy, jsou Štěchovicko, kde od prosince nově působí zmiňovaný Martin Uher, a další linky provozované dopravci – Dopravní podnik hlavního města Prahy, který je obvykle za premianta, Autodoprava Lamer a Lextrans Bus. S jediným nesplněným standardem pak jsou tyto oblasti s vysokou kvalitou: Mníšecko, kde působí ČSAD Benešov, Hořovicko, kde jezdí Arriva Střední Čechy, Voticko – ČSAD Benešov a Sázavsko, kde rovněž autobusové spoje zajišťuje ČSAD Benešov.
„Naopak oblasti, kde bylo nejvíce nesplněných standardů, byly Poděbradsko – Arriva autobusy, Horoměřicko – ČSAD MHD Kladno, Kladensko, kde jezdí ČSAD MHD Kladno, a Mnichovohradišťsko, které obsluhují spoje v režii OAD Kolín,“ svěřil deníku Metro Drápal.
Ústrojová kázeň i zpoždění
Nejčastěji neplněnými standardy dopravců byla v poslední době Ústrojová kázeň řidičů, Přesnost provozu a Informace ve vozidlech. Co si pod tím představit? Ve druhém případě jde hlavně o to, aby vám včas přijel autobus do zastávky, v tom třetím pak o to, aby se cestující ve voze dozvěděl informace z vývěsek a funkčních infopanelů. Oříškem se pro kontrolory organizátora dopravy může jevit zmiňovaná kázeň při oblékání. Do redakce deníku Metro jednou začas dorazí informace od čtenářů, že mají řidiči na příměstských linkách občas špinavé rukávy či příliš hluboké rozhalenky, respektive doširoka rozepnuté košile stejnokrojů. Podobné přešlapy se ale podle Drápala do „vysvědčení“ dopravců nepropisují.
„Pro nás je důležité, aby řidič vypadal alespoň trochu reprezentativně. Měl by mít na sobě něco, co dopravce definuje jako stejnokroj, nebo být označen visačkou s názvem dopravce. Neřešíme o trochu víc rozepnutou košili, ale hlavně to, jestli řidič nejezdí v nátělníku nebo třeba v pestrobarevném otrhaném tričku,“ vysvětluje pro deník Metro Drápal.