Na růžku? Já fakt už nevím
„Dobrý den, vzpomenete si, jak se jmenovala hospoda, která byla tady za vámi?“ Otázka, kterou jsem položil nedávno několika čekajícím na zastávce MHD v ulici Na Zlíchově v Praze 5. Byť byla v provozu ještě někdy přede dvěma lety, kupodivu jsem ani od jednoho z tázaných nedostal uspokojivou odpověď. Ačkoli někteří tady čekávají na svůj spoj už roky. „Na růžku?“ zněla jedna z odpovědí. Vzhledem k tomu, že se jednalo o rohový dům, byl by to název patřičný.
„Nevím, ale pamatuji si, že tu inzerovávali na ceduli obsluhu nahoře bez, vždy v pátek večer od 19 hodin,“ připomněla mladá paní. Jak vidět, erotika je silnější než jméno restaurace.
Upřímně, léta jsem kolem hospody jezdíval na kole nebo kolem ní běhávám, ale jméno jsem si nikdy nezapamatoval. Sdělení napsané křídou na černé tabuli, že zde obsluhují polonahé servírky, jsem si ovšem také pamatoval.
Boj o život v pandemii
Hospoda se jmenovala U Velasů a teď je tam nějaké tiskové centrum. Mám nutkání se zajít dovnitř podívat, ale asi bych neměl srovnání, protože v ještě fungující hospodě jsem nikdy předtím nebyl.
Stále však žije facebooková stránka Velasů. Stojí za pozornost. Zvláště období covidové pandemie. Jednak kvůli cenám jídel, které zde den co den prezentovali, aby dali lidem na vědomí, že žijí a přežívají a že si mohou přijít na svá oblíbená jídla. Na mnohých se pak objevuje oznámení, že 30. března 2021 vaří pro hosty naposledy.
Když covid skončil, neskončila hospoda, ale oznámení o netypickém oblečení obsluhy se už neobjevovalo. Gastronomie se jednak vzpamatovávala z covidových ran, jednak i v hospodách, které ještě atmosférou připomínaly hodně staré časy, už podobné lákadlo nelákalo.
Jen to WC by mohlo projít rekonstrukcí
Snažil jsem se, ne nijak usilovně, sesbírat nějaké postřehy o Velasových, zda skončili z ekonomických důvodů, nebo se neshodli s majiteli domu. Jeden z častých hostů, pan Vítek Stránský, zachytil na snímcích jedinečnou atmosféru hospody na FB stránce Po stopách zaniklých hospod.
Důvody ukončení mi nesdělil, lépe řečeno, nemá je potvrzené. Ale na svých stránkách o zaniklých hospodách Prahy připomíná, že k Velasovým chodíval zpěvák, herec a muzikant Karel Hašler, jehož rodný dům je od hospody asi minutu chůze.
Na Mapy.cz najdete u adresy, kde hostinec sídlil, pár zmínek jeho návštěvníků. Neschází ani zmínka o obnažené obsluze. „Fajn ošetřené pivo, obsluha ok, i ta nahoře bez, jen to wc by mohlo projít rekonstrukcí (smajlík),“ vzpomíná zákazník pod jménem Preslova 17. Jiří Louda zase chválí dobré pivko a jídlo a Miroslav Kačer sdělil: „Příjemná, jedna z posledních klasických pivních hospod, dobré jídlo, příjemná obsluha...“.
Oficiálně je tu i text tehdejšího provozovatele: „Provoz restaurace. Nabízíme denní i minutková jídla české kuchyně, pokrmy studené kuchyně. K dispozici také salónek s kapacitou 30 osob, pro pořádání firemních večírků, svateb a soukromých oslav. Najdete u nás také kulečník billiard, pool, velkoplošnou televizi, juke-box.
Pamětní deska zastíněná vnadami
Až když jsem se dotazoval čekajících na zastávce, zaznamenal jsem na rohu pamětní desku, která vždy unikala mým pohledům. Stojí na ní:
ZDE HRDINNĚ PADLI
V BOJÍCH PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ
PROTI FAŠISTICKÝM OKUPANTŮM
9. KVĚTNA 1945
TITO PŘÍSLUŠNÍCI
1. ČS. REVOLUČNÍ TANKOVÉ JEDNOTKY
BR. ČETAŘ V ZÁL. JAN DOUBRAVA VEL. BOJ. VOZU
BR. SVOB. V ZÁL. JOSEF PORT STŘELEC A ŘIDIČ BOJ. VOZU
BR. SVOB. V ZÁL. ANT. KAŠTÁNEK ŘIDIČ BOJ. VOZU
BR. VOJ. V ZÁL. KAREL NEMASTIL STŘELEC BOJ. VOZU
ČEST JEJICH PAMÁTCE…
Uvědomil jsem si, co všechno může člověku zabránit, aby si nevšiml tak významného upozornění. Stačí oznámení, že pivo roznáší nahatá servírka…
Slova pamětníka:
|


























