Jedním z přání autora bylo, jestli by se někdo, kdo byl právě po boku Miroslava Sládka, na zveřejněných fotografiích nepoznal. I když se nikdo jmenovitě nepřihlásil, že se viděl (nebo jsem to mezi stovkami reakcí přehlédl), čtení odkazů bylo opravdu zajímavé.
Miroslav Sládek, Václavské náměstí 1992.
Například Eva Hyská si zavzpomínala i na tatínka: „Pana Sládka obdivoval můj tatínek, zemřel v roce 1997. Já jsem pana Sládka potkala v Jindřišské ulici a on se mi pro něj podepsal. Tatínek se tím podpisem chlubil ve všech kladenských hospodách a hlavně v Motyčíně a Hnidousích.“ Což vedlo k reakci Václava Svobody: „Sládkovci vydávali časopis Republika, pikolíci ho nabízeli na ulicích nebo po hospodách. V jedné, když se ho snažil prodat, tak ho chlapi poslali do… a jeden ho polil pivem. Tak se sebral a vypadl. Byl jsem toho svědkem.“ Není ovšem jasné, zda politým byl pikolík či osobně Miroslav Sládek.
Čtenář pod krytím Náčelník Jeník také zažil Sládkovo vystoupení na veřejnosti. „Lidé na něj pískali a házeli všechno možný, když mělo projev v Modřanech. Na to do smrti nezapomenu,“ píše Náčelník.
Miroslav Sládek na demonstraci na Václavském náměstí. Kdo je chlapec žádající autogram? Co dnes dělají lidé, kteří dělali před více než 30 lety politikovi „tělesnou stráž“?
Mnohým se ale Sládek dodnes líbí. Například Adrian Wulfill Bairands napsal: „Ruku na srdce. Kdo uměl udělat na ulici lepší šou a přitáhnout víc lidí? A klidně udělal aktiv i v Chanově. Takoví politici už dneska nejsou.“ Podobně reagovaly i desítky, ne-li stovky čtenářů. Někdo jen zavzpomínal, jiní ale projevili přání, aby se Sládek vrátil. Nemálo čtenářských odkazů dává i po více než čtvrtstoletí Sládkovi zapravdu. „Ačkoliv jsem pana doktora Sládka nikdy nepodporoval, měl ve většině toho, co hlásal, pravdu. Tehdy jsme ho považovali z podivína a příliš razantního politika,“ myslí si Karel Martinát.
Nejeden z reagujících si o něm ale ani teď nedělá iluze. „V dnešní době by se jen zařadil do tlupy novodobých dezolátů,“ vzkazuje Libor Prokeš. Tomáš Kábrt zase upozorňuje: „Tento nácek zavedl v Česku stádový termín nepřizpůsobiví.“
Příznivci Miroslava Sládka před 33 lety na Václavském náměstí
„Tohoto praotce dezolátní lůzy jsem krásně poslal do příslušných míst, když si ke mně přišel pro podpis na podporu jeho kandidatury na prezidenta republiky. Republikáni byli takový předobraz dnešních šmejdů ze Stačilo,“ vzkázal Milan Jansa, který si také nebral servítky.
Někteří připomněli i skutečnost, že politika byla pro Sládka solidním zdrojem příjmů. „První politický podnikatel. Manželku zaměstnal jako svoji sekretářku za milion měsíčně, platil ji ze stranických peněz. A nejen ji. Takto vyváděl iks milionů ze stranické kasy a chtěl dokonce od svých poslanců, aby mu část svých platů odevzdávali,“ uvedl Aleš Franc.
Desítky odkazů jsou věnovány nejrůznější formě rasismu, vzájemných urážek mezi diskutujícími. I autor článku si užil v hodnoceních své. „Pokud jsi v televizi a v novinách zažil šest prezidentů, tak jsi byl asi povolný a všemu svolný novinář,“ vzkázal Jiří Loch. „Pavel Hrabica bude zřejmě investigativní novinář, který přišel na to, jak se jeden poslanec obohacoval. Další darmožrout, který by se neuživil jinak než psaním naprostých debilit a ubohostí,“ hodnotí autora čtenář Antonín Antonín.
Příznivci Miroslava Sládka před 33 lety na Staroměstském náměstí. K prodeji byl stranický časopis Republika.
Poměrně dost urážek směřovalo v reakcích na bývalého prezidenta Václava Havla. Někteří konstatovali, že místo Sládka máme nyní Tomia Okamuru a další.
Jak už bylo řečeno, bohužel, to nejpodstatnější, že by se někdo na snímcích v těsné blízkosti poznal a přihlásil, k tomu nedošlo. Možná se skromnosti, možná se někteří už dneska stydí. Snad příště.
Miroslav Sládek, Václavské náměstí 1992. Kolik je dnes jeho tehdejším vlajkonošům?
