Je to labyrint, kterým se můžete procházet hodiny. Některé navazují jedna na druhou, jiné jsou skryté a nevědí o nich mnohdy ani starousedlíci. Takové jsou zkratky mezi ulicemi, které jsou i cestami do bytů a obchodů.
Měli to chytře vymyšlené. Zkratkou z vás vytáhli peníze
Naši pradědečkové developeři měli smysl pro byznys i krásu v jednom. Když stavěli Prahu, především její centrum, mysleli nejen na to, aby jejich nemovitosti vydělávali. Vytvářeli v novostavbách průchozí cesty, aby si lidé mohli zkracovat vzdálenosti. Samozřejmě, že většina průchodů nebyla „zadarmo“. Vždy tu byly pasti na peněženky chodců.
Pražské pasáže. U Nováků se propojuje s Lucernou
Průchody domy a celými bloky lze rozdělit na průchody, pasáže a obchodní galerie. Poslední pojmenování pochází z novějších dob, ale omezeněji na něj narazíte už v 19. století například ve Francii. Průchod zase ještě nemusí být pasáží, je to jen cesta, kterou se někam projde, z jedné ulice do další, z jednoho náměstí na druhé. V průchodu se lidé nezdržují, jen jim zkracuje trasu, šetří čas a podrážky. Pasáž, pokud vezmeme v úvahu anglický i francouzský původ slova, lze pojímat i jako přechod, etapu.
Na kávu, pro nový podpatek i na zmrzlinu
V tom pojetí, jak chápali pasáže architekti už od 19. století a u nás později v prvních desetiletích 20. století, byla a dosud je pasáž místem, kudy si jen nezkracujete cestu. Pasáž je místo, které si záměrně vybíráte za cíl cesty, kam jdete do obchodu s kabelkami, s oděvy, do kavárny, galerie, kde vám v miniaturní místnůstce řemeslník vyrobí nový klíč nebo spraví podpatek lodiček.
Pražské pasáže. Alfa se chlubívala širokoúhlým kinem.
Můžete si sem dojít na dobrý oběd, na vynikající zmrzlinu, ještě před lety, platilo to hlavně pro Prahu, byly pasáže spojené hlavně s kinosály a menšími divadelními scénami. V současnosti, kdy se na filmy chodí většinou už jen do multikin, to platí spíše pro to druhé. Však se také mnohá pasážová kina změnila v divadélka. Přesto je v Praze jedna pasáž, kde kino bylo od svého počátku a funguje dodnes. Je to známá Lucerna.
Když si náhodou zapomenete deštník...
Pasáže sloužívaly a dodnes slouží jako místo, kam se ukryjete před nepřízní deštových průtrží. Nebo se lze jimi toulat jen tak, vnímat tlukot tohoto zvláštního světa. Abyste se tak ujistili o genialitě jejich tvůrců. Vždyť stavitelé své stavby neutěsňovali před okolím, i když se často jednalo o různé majitele pozemků a staveb.
Pražské pasáže. Neprůchozí spojnice mezi ulicemi Ve Smečkách a Krakovskou.
Dokázali své nemovitosti přirozeně propojit, což je zřetelné hlavně komplexu budov přímo ve středu metropole mezi Václavským náměstím a ulicemi Štěpánskou a Vodičkovou. Potěšitelné je, že i tam, kde byly proluky nahrazeny moderními objekty, v řadě z nich najdeme neprůchozí i průchozí pasáže, z nich mnohé nesou to modernější pojmenování „obchodní galerie“, případně „nákupní galerie“. Tam lze prožít desítky minut, aniž si uvědomíte, jak rychle vlastně běží čas.
Pražské pasáže. Černá růže. Nejdelší v okolí Václavského náměstí, přibližně 150 metrů
Ale občas narazíte i na zcela nenápadné miniprůchody, kterým byste snad asi pasáž neřekli. Mnohé se narodily až v poslední dekádě. Ale i tam se můžete posadit na zákusek, kafe i rychlé jídlo v malé občerstvovně.
Paříž, Brusel i Londýn
|
