Jeden čas jsem potkával dívku, co usedla na sedačku v metru a z kabely vytáhla pletení. Občas jsem seděl proti ní a pozoroval její hbité prsty. Ne dojel vlak do její cílové stanice, jeden nebo dva řádky zvládla. Svetr nepletla, bývalo to vdy něco malého. Nikdy jsem neměl odvahu ji oslovit. koda, třeba by mi taky něco utrikovala, kdy u jsem se to jako kluk od babičky nenaučil, a e jsem měl snahu
Někdo mobiluje, někdo čte a někdo... kreslí
Minulý týden jsem nastoupil na Florenci do metra. Bylo plno, vmáčknul jsem se do rohu u dveří a vytáhl časopis. Jako čtenář papírových nosičů s různou periodicitou jsem u taky exot, pokud nepočítám čtenáře deníku Metro. Docela se v poslední době objevují čtenáři knih, z osobního pozorování bych řekl, e jich je víc ne čtenářů novin.
Národní třída. 660 mrtvých metrů. Proli jsme místa, kde je víc holubů a potkanů ne rezidentů |
Jak tak stojí a čtu, sjede můj zrak na mladíka, co sedí přes uličku a má na kolenou blok a v ruce tenkou fixu, či co to bylo. Napoprvé jsem mu pozornost nevěnoval. Napodruhé jsem zaostřil na papír, kde jsem vytuil rodící se hlavu. V klobouku. A tvář s brýlemi na čtení. Zvedl jsem údivem obočí. Vdy on kreslí mne! Lehce črtal rysy tváře i postavy, v intervalech zvedl oči ke mně a zase pokračoval v tvorbě.
V metru se dá dělat leccos.
Napadlo mě, jestli skončí u hlavy a horní poloviny těla. Ale nae cesta s kadou novou stanicí na trase nekončila. Po nějakých patnácti minutách se metro blíilo k mé konečné zastávce, a jak jsem vytuil, i k jeho. Byl jsem domalován, stačilo mu nějakých patnáct minut.
Pratí chodci. Vystrkují na okolí zadky, křičí, přenáejí svůj skromný majetek |
Do galerie, nebo do soukromé sbírky?
Poslední čáry a u se chystal blok zavřít. Postřehl jsem, e takových kreseb lidí u má víc. Ne seit zaklapl, poprosil jsem ho, zda si mohu výtvor vyfotit. S kamennou tváří naznačil, e ano, natočil kresbu ke mně. Vyfotil jsem dílo a poděkoval. Odpověděl lehkým kývnutím hlavy.
Přemýlel jsem, zda se stanu součástí diplomové práce na akademii výtvarných umění. Nebo budu ilustrací knihy o cestujících ve veřejné dopravě. Nebo jen skončím jako dalí soubor jeho soukromého koníčka. Nechtělo se mi toho kreslíře otravovat v jeho uzavřeném mlčenlivém světě. Asi toho budu později litovat, jako jsem litoval neoslovení pletařky.
Výlety do přírody? Nevěřte tomu. Nedělní výpravy za praské hradby mířily za levným pivem |
