Pes bez náhubku za dva, vapování rovnou za pět tisíc. Žebříček nejhorších návyků v MHD a pokuty

Ve velkých a lidnatých městech, jako je právě Praha, se cestování hromadnou dopravou dá vyhnout jen stěží. Jenže to (a hlavně někteří cestující) někdy umí pořádně potrápit nervy. Snaha o přesun mezi dvěma vzdálenějšími body se pak zvlášť v létě umí proměnit v bezmála očistec.

Nedojedená svačina v metru? Podle dopravního podniku cestujícím chybí základy slušného chování

Například takovou odpolední cestu ze zaměstnání dokáže teplé počasí proměnit v nevídanou přehlídku pachů. Prohřešků, které by se s trochou ironie daly nazvat i zločinem proti lidskosti, je ale celá řada. Velká část z nich navíc není jen tak, odporují totiž přepravním řádům a tím pádem za ně hrozí i postihy.

• Zvířata „na volno“ (psi bez náhubku nebo třeba fretky na rameni) – jistě to jsou rodinní miláčci, kteří by mouše neublížili, chování zvířete ale nelze nikdy odhadnout, zvlášť v uzavřeném dopravním prostředku plném cizích lidí. Přepravní řád navíc mluví jasně: pes musí mít vždy náhubek a jakékoli jiné zvíře musí cestovat v „pevné, uzavřené a nepropustné schráně.“ Nesmí ani obtěžovat zápachem či hlukem.

Pes je sice na vodítku, ale bez náhubku.

• Vapování či kouření – kouř z cigaret zkrátka smrdí, a z elektronických vlivem nejrůznějších příchutí kupodivu mnohdy ještě více. Báječnými spolucestujícími jsou ti, kteří kouří na zastávce – což se mimochodem taky nesmí – ještě těsně před příjezdem spoje, špačka zahodí (či uklidí elektronku) a s otevřením dveří labužnicky vyfouknou poslední obláček přímo do salonu.

• Konzumace jídla či pití – pravidlo, jenž patří k těm nejvíce opomíjeným, má velmi dobré opodstatnění související s předchozím bodem. Typické pouliční pochutiny si odérem mnohdy nezadají s těmi nejzákeřnějšími příchutěmi elektronických cigaret. Dopravce se zároveň chce vyhnout znečištění vozu a náročnému úklidu, či dokonce dopadu na jízdní řád. Důkladně zasviněnou soupravu totiž do provozu nasadit nemůže.

Jízda se psem v MHD v Praze? Platí přitom pravidla, která možná ani netušíte

• Hlasité telefonování či hudba – zážitky předchozí noci, průběh rande nebo třeba pracovní schůzky nikoho z dalších cestujících opravdu nezajímají. Nemluvě o tom, že hudební vkus jedinců, kteří mají potřebu svůj výběr sdílet s okolím, bývá bez výjimky tristní.
• Opilé svatební rozlučky – samotná přítomnost alkoholu v krvi není pro přepravu MHD na závadu. Podmnožina podnapilých v podobě bujaré skupinky vyprovázející nějakého nastávajícího však k alkoholu přidává hlavně do nebe volající otravnost. A hlučné chování, riziko znečištění vozu a obtěžování dalších cestujících už podle DPP problémem jsou.

Redakční traumata V redakci jsme dali hlavy dohromady a kromě těch vážných či obecných „zlozvyků“ přišli i s několika ne zrovna příjemnými zážitky z městské hromadné dopravy, které ovšem nepatří k těm nejčastějším. Zpravidla také nevedou k postihu (maximálně tak k pomalému odlivu spolucestujících na opačnou stranu salonu): Kašlání a smrkání – nepotěší obzvlášť cestující s potomky, jejichž nakažení může rodinu poznamenat i na dlouhé týdny. Neustálé drbání – v podstatě stejné jako u předchozího bodu, nákaza nicméně umí být o poznání nepříjemnější. Zápach – haló? Lidstvo zná deodoranty už od roku 1888. Antiperspiranty začalo používat jen o patnáct let později. „Ležérní způsob sezení“ například vídeňský podnik zakázal, informují o tom letáčky. | foto: Wiener Linien Manspreading – tedy když se pozadí jedince bez problému vejde na jedno sedadlo, ale nohy má umně rozhozené k protilehlým stranám vozu. Muži bez trička – Vedro je v letní MHD zpravidla všem. To by nicméně nemělo být příčinou (a omluvou) výhledu na cizí faldy.

• Zápach a špína – s předchozím bodem souvisí i požadavek na určitou kulturnost pasažéra. Pokud je špinavý či zapáchající (nebo ve špinavém oblečení) nemá v hromadné přepravě co dělat. Stejně tak nesmí cestovat, pokud je jeho oděv „nedostatečný,“ jak uvádí přepravní řád.
• Batohy na zádech – objemná zavazadla včetně batohů patří k nohám cestujícího, a tečka. Kromě toho, že až překvapivě ubírají životní prostor dalších lidí, mohou působit i zranění. Jen těžko se totiž odhaduje, kde batoh skutečně končí, a ten se tak může například setkat s obličejem sedícího cestujícího.

Kde jezdí nejvíce potem „ovoněných“ pasažérů? Průzkum tvrdí, že v Praze 5

• Čumilové, kteří nevědí, kam s očima – další vysvětlení netřeba. Organizace ROPID ve spolupráci s neziskovou organizací Konsent a pražským magistrátem už před dvěma roky spustila kampaň, která na obtěžování v MHD upozorňovala. Její součástí byly plakáty na zastávkách a ve vozech, které na nevhodné chování odkazovaly a rovněž vysvětlovaly, jak se v takových situacích zachovat.

Revizoři kontrolují pasažéry v pražské MHD. Denně pokutují průměrně 12 lidí.

Jaký je postih za přečiny?

Systém udělování pokut dopravcem za uvedené prohřešky je celkem přímočarý. V mírnějším případě může přijít ze strany řidiče či jiného zaměstnance DPP promptní vypoklonkování neposlušného cestujícího. V tom přísnějším pak pokuta (respektive přirážka).

Tu pražský dopravní podnik za porušení předpisů plošně stanovuje na 2 000 korun. Mírnější bude jen při platbě na místě (1 000 Kč) nebo při zaplacení do patnácti dnů (1 500 Kč).

U části přestupků je taky potřeba počítat s tím, že líbit se nebudou ani policii. Třeba „odměna“ za kouření na zastávkách se může vyšplhat až na pět tisíc korun.

Zatarasit dveře s mobilem v ruce a nehnout se: Jízda MHD se v Praze stává peklem

Nepokutovaná bezohlednost

Chování nebo návyků, jež lze považovat za problematické, existuje nicméně celá řada, ač už na ně třeba přepravní řád nemyslí. Pokuta za ně tedy vesměs nehrozí, většinou jsou ale obtěžující a ostatní cestující je zcela určitě neocení:

• Blokování dveří – cestující, již se ze zásady odmítají posunovat na jakákoli místa „ukrytá“ hlouběji ve voze. Vystupující a nastupující se proto musí doslova cpát kolem nich. Ti ostřejší mají rovněž ve zvyku dát akusticky najevo nelibost, když do nich někdo nechtíc narazí.

• Nerespektování pravidel nástupu – část uchazečů o přepravu je při nástupu ve strachu o odjetí spoje natolik agilní, že ve snaze dostat se do prostředku MHD raději ani nechce umožnit výstup stávajícím cestujícím. To by přece zdržovalo. Jen o něco lepší jsou tací, kteří sice způsobně čekají venku na výstup, stojí ale přesně uprostřed dveří a maximálně v půlmetrové vzdálenosti. Vystupující jsou poté nuceni tvořit improvizovaného hada, aby se mezi nimi propletli.
• Neuvolňování míst k sezení – evergreen hromadné dopravy spočívající v okázalém ignorování těch, kdo místo k sezení zkrátka potřebují více. Zaznít to ale muselo.

Pražané rozhodli: Oblíbeným místem v MHD je také „záchod“. Proč ho cestující milují?

• Anexe sousedních sedadel – respektive znemožnění přístupu k druhé sedačce, kterou daný cestující nechává ostentativně volnou. Z dvojice sedadel použije zkrátka tu směrem do uličky. Druhé místo tak zůstane uprázdněné, ale takřka nedostupné. Urputné úsilí o jeho dosažení vede zpravidla jen k pohoršení uzurpátora.
• Koukání „přes rameno“ do cizího telefonu – například 67 procent respondentů v nedávném průzkumu uvedlo, že jim někdo přes rameno koukal. Narušení soukromí přitom vadí naprosté většině.

Typický obrázek z klimatizovaného vozu... Přitom varování je celkem jednoznačné.

• Větrání ve vozech s klimatizací – vždyť je tam i varování! „Otevřením okének se účinnost klimatizace sníží.“ To je jako u blbejch na dvorečku.

Například Brnu s nevhodným chováním došla nedávno trpělivost a na dodržování pravidel od letošního března dohlíží speciální tým preventistů. Podobný projekt už před téměř deseti lety spustila také Ostrava. A co v městské hromadné dopravě štve vás? Trefili jsme se, nebo by přišlo vhod seznam malých hromadných bolestí ještě trochu rozšířit?