Když v polovině ledna deník Metro zveřejnil „novinku“ ohledně betonových přístřešků u točny v Braníku, ohlas byl obrovský. Možná demolice ikonických stříšek řadě lidí vadí. „Mizí industriál, mizí secesní továrny, domy… Mizí brutalismus… Je jen křupanství a developneřádství…,“ komentoval na Facebooku Metra jeden z diskutujících. Další pro změnu vzpomínali na doby minulé: „Generace lidí a trampů se pod nimi krčily za sněhu, deště i slunce.“
Jiným případná demolice objektů nevadí. „Už to tam dávno nemělo být,“ zaznělo například v jedné ze stovek reakcí.
Stále se čeká
Nyní, pět měsíců od zveřejnění „třaskavé“ zprávy, branické přístřešky stále stojí. Jediná změna je ta, že místo červeno-bílé pásky jsou v současnosti chráněny kovovým plotem.
Pod přístřešky u nádraží Braník je zakázáno vstupovat.
Deník Metro už v květnu oslovil dopravní podnik s dotazem, v jaké fázi je oprava nebo demolice objektů. „V současné době probíhají finální kroky k vyhlášení poptávkového řízení na provedení podrobného diagnostického průzkumu a v současné chvíli tak nelze jasně definovat, kdy budou výsledky průzkumu dostupné,“ reagovala na dotaz mluvčí podniku Aneta Řehková.
Bývalo tu rušno
Betonové přístřešky u nádraží v Braníku vznikly už v roce 1960, kdy se tehdejší tramvajová trasa prodlužovala z konečné Ledárny právě sem. Spolu s nimi tu vyrostl i přestupní terminál, který propojoval tramvajové a autobusové linky.
Celý uzel zažil doby, kdy tu bylo mnohem živěji než dnes. Na sousední nádraží zajížděly vlaky legendárního Posázavského pacifiku nebo spoje na Dobříš, které o víkendech vozily tisíce trampů, chalupářů i výletníků. A než byla tramvajová trať dotažena až do Modřan, sloužilo Nádraží Braník také jako klíčový přestupní bod pro obyvatele okolních sídlišť.
Čeká Braník velká proměna?
|
