Petr Pilát: Po návratu jsem měl skoro slzy v očích

Sporťáček Pátý ročník oblíbeného náborového festivalu se v Praze koná v sobotu 5. září. Letos se Sporťáček rozrostl do pěti českých měst a celkem se na něm představí 370 klubů a svazů. Vstupné na akci je pro děti zdarma. Dospělí můžou zaplatit 100 korun (na místě 150), nebo se bezplatně registrovat do spolku Festival Sporťáček, čímž získají volný vstup na všechny jeho akce a navíc pojištění pro dítě. Návštěvníci mohou také pomocí speciálních nálepek volit sport roku. Letos se v Praze nově představí například Billball (živý kulečník), novinkou bude také umělý led.

Na akci Sporťáček, kde si děti vybírají sport, jste už poněkolikáté. Co vás na tom tolik láká?
Srdcem jsem velký sportovec. Vzhledem k tomu, že vidím, jaká je doba, že nejoblíbenější zábavou je počítač a mobil, tak bych to chtěl trochu změnit. Já jsem začal dělat freestyle motokros ve dvanácti letech. Tenkrát nás bylo v Čechách asi deset a dneska nás je v podstatě stejně. Je na čase s tím něco udělat.

Před několika dny jste spustil i vlastní FMX Junior Academy. Jaký byl první kemp a co chystáte dál?
Spousta rodičů mi psala, že má zájem přihlásit své dítě, a ptali se kam. Jenže u nás nic takového neexistovalo. Tak jsme připravili projekt s tím, že budeme dělat tréninkové kempy a budeme se dětem věnovat. To znamená kondiční trénink, posilování a tak dále. K našemu sportu se hodí trampolína, tak tu už jsem také pořídil.

Jak často se budou podobné kempy konat?

Příští rok bych chtěl udělat každý měsíc tréninkový kemp a pak individuální tréninky. Za rok třeba budou jen čtyři kempy, kde budou všichni a pak individuálně. Po psychické stránce mi už třetím rokem velmi pomáhá Daniel Landa, tak jsem se už dohodl i s ním, že na těch velkých kempech bude také.

Budete na to mít čas?
Ten sport se stal mojí prací. Je mi čtyřiadvacet a moje představa je, že tenhle sport budu dělat tak do dvaatřiceti let. Rád bych měl v té době něco připraveného, s čím pokračovat. Takže nevidím důvod, proč to nerozjet už teď. Ale uvidíme, jak to půjde. Ale budu tam mít spolupracovníky, sám bych to určitě nezvládl. Velmi mi s tím pomáhá také Automotoklub ČR.

V březnu jste měl ošklivý úraz, ale už v červnu jste vyhrál mistrovství Evropy. Jak jste se dal dohromady?
Ani nevím, jakým zázrakem se to tak rychle povedlo. Ten den před pádem jsem se naučil nový vlastní skok, který dělám na světě jen já. Ty ošklivé chvilky z nemocnice se na mistrovství vyměnily za radostné. Bylo to neskutečné. I kolegové mě podporovali. Když jsem se vrátil na závody, měl jsem skoro slzy v očích.

Myslíte na to ještě při tréninku nebo při závodě?

Po tom pádu jsem zjistil, proč se to stalo. Byla to jen moje vina, kdy jsem se stoprocentně nekoncentroval. Ten den jsem se naučil ten nový skok a hlavou jsem už byl možná na stupních vítězů. A spadl jsem právě při věci, u které jsem si říkal, že to je v pohodě, že to znám. Jediná věc po takových pádech, když to dobře dopadne, by měla být velká škola. Vzít si z toho ponaučení. Je třeba se pořád soustředit a nic nepodcenit.

Co vás čeká na podzim?
Pokračuje sezona mistrovství světa, kde jsem ale kvůli zranění ztratil asi šest závodů, takže jsem v pořadí asi čtrnáctý. Ale pořád zbývá pět šest závodů, takže se moc těším. Budu se snažit odvést co nejlepší výkony. Teď zase trénuji nějaké nové triky, moc mě to baví.