Jak jste spokojený se svým projektem Piana na ulici? Podařilo se to, co jste chtěl?
Jsem velmi spokojený. Na začátku to mohlo dopadnout tak, že by o piana lidé neměli zájem, nebo je třeba někdo zdemoloval. Nestalo se tak. Oživování ulic je nová věc. Je to vlastně lidská laboratoř, jak se bude člověk chovat. A Češi se teda chovali k pianům náramně. Děnně chodí mnoho děkovných mailů a zpráv.
Svým projektem jste chtěl dostat kulturu do ulic. Jak se podle vás - třeba i díky pianum - Praha změnila?
Nejen kulturu, spíš mi jde o větší spontánnost. Zrovna včera mi kamaradka říkala, že byla s maminkou v Novomestské radnici na nadvoří, kde stojí jedno piano a měla ještě sebou sedmiletého brášku. Chvíli hrála a malý bráška chytil hysterák, že je to trapný, ať jdou pryč. Kdesi v člověku to možná může být ukryto, že to se přeci nedělá. Jen si pěkně být ukryt ve své ulitě, mít ztuhlou tvář, naštvaně dobíhat tramvaj, nekoukat napravo nalevo. Však ono stejně na nás ve veřejném prostoru kouká jen nějaká politická či jiná reklama, řekne si asi leckterý.... Je fajn, že se lidé uvolňují a projevují se. Dnes hrát na piano na ulici "není trapné". Nevím přesně, jak se Praha změnila, ale určitě je v ní daleko více spontánnosti. I video s hrajícím policistou to dokazuje. Pohyb po městě je podle mě pro Pražany povznášející.
Právě o hrajícím policistovi se hodně mluvilo. Co jste si říkal, když jste poprvé viděl to video…
Byl jsem nadšený. Ale popravdě něco takového jsem čekal. Ono za tu dobu se odehrálo i mnoho dalších podobných netradičních situací. Hrávají často bezdomovci, romové, malé děti, možná jeptišky, možná popeláři. Ale tady bylo štěstí, že to někdo zaznamenal. Potěšilo mě to.
Jaké je vlastně podle vás ideální město - jak by mělo vypadat?
Tak, aby si ho lidé daleko více spoluvytvářeli, aby pochopili, že to jde. Že to není jen doménou politiků. Ti by to měli jen korigovat. Určitěvelkým tématem bude omezování automobilové dopravy, která dusí město.
Ondřeji, a co po pianech chystáte dalšího?
Letos mám připraveno asi deset projektů. Na Karlově náměstí plánujeme umístit Poesiomat. Takový jukebox, ve kterém si bude moci kdokoliv zmáčknout tlačítko a v něm pak zazní básně přímo v přednesu samotných básníků. Třeba Seifert, Reynek nebo Jáchym Topol. Chceme více představovat kompostéry, do ulic budeme instalovat šachové stolky. Ale nebude to jen o našich projektech. Chceme nakazit lidi, aby si sami vymysleli něco, čím mohou obohatit prostředí, v němž žijí. Vždyť na vesnici taky spontánně vyčistíme studánku, položíme k ní hrneček... To samé jde i ve městě. Uvidíme, ale pokud tím nakazím stovky lidí, tak by to mohla být v tomto roce mela. On každý nápad zase generuje další odhodlaní uskutečnit něco dalšího. Lidé tvoří věci tak, že něco zažijí, uvidí a pak si řeknou, že by to mohli udělat také. A strhne se lavina. Na začátku laviny, také může být jen malá sněhová koule, na kterou se nabalují další a další. Chystáme také speciální videa, které budou na Youtube. Tam by lidé mohli najít odpověď na otázky "co můžeme udělat pro to, aby se více lidí zapojovalo do utváření prostředí svého města".
