Mají červenou nebo šedou barvu, a pokud se s nimi setkáte, určitě je pro jejich odlišný vzhled i vlastnosti nepřehlédnete. Tak popisují cestující nové plastové sedačky, které v rámci testovacího provozu můžete potkat v jednom ze speciálních vagonů na lince C.
Deník Metro také vyrazil do podzemní dráhy, aby si nová sedadla vyzkoušel. Na rozdíl od koženkových či čalouněných sedadel, která bylo ve vagonech možné dosud vyzkoušet, se nová varianta zatím těší velké oblibě. „Připadám si na nich lépe. Člověk má pocit, že je posezení mnohem hygieničtější, protože se do sedadla nemůže zažrat tolik špíny,“ popsala deníku Metro jedna z cestujících Mirka, která vyrazila na cestu z centra na Ládví. Chválou nešetřila ani její spolucestující Dana. „Ty s tou látkou bývají někdy flekaté. Tyhle mohou vzít klidně i hadicí,“ usmívá se Dana.
Nová sedadla nenechávají díky své novosti téměř žádného z cestujících chladným. Zatímco jedni kritizují jejich tvrdost, jiným připomínají plastové předchůdce v tramvajích T3, ve kterých podle jejich designéra Patrika Kotase opravdu našli jistou dávku inspirace.
Na rozdíl od starých koženkových či polstrovaných sedadel ale mají ty plastové další výhodu, jak nám vzápětí předvádí jeden z cestujících. Povrch sedačky totiž hravě odolává jeho nehtu, který se pokouší do sedačky zarýt. „Já to jenom zkouším. Je pěkně tvrdá,“ hází omluvný pohled asi třicetiletý cestující.
Udělat z cestujících jakési recenzenty či přímo testovací skupinu není pro dopravní podnik pouze součást propagace. Důvodem je také nezbytné provozní ověření, a to nejen z pohledu cestujících, ale i z hlediska údržby samotných sedadel. Současné konstrukční řešení upevnění čalouněných dílů ke skořepině sedadla totiž již pomalu dožívá. Nejstarší soupravy tohoto typu jsou v provozu již sedmnáct let.
„Pokud se nové sedačky osvědčí, budou jimi postupně vybavovány další soupravy v rámci plánované generální opravy. Start je zatím předpokládán v průběhu roku 2019 a bude trvat zhruba čtyři až pět let a má zajistit bezproblémové fungování vlaků na dalších dvacet let,“ vysvětluje Aneta Řehková, mluvčí pražského dopravního podniku.
Na rozdíl od autobusů, kde se vystřídala celá plejáda druhů a typů sedadel, ve vozech metra byla použita pouze koženka, čalouněná sedadla a nyní nové funkční vzorky těch plastových. Od nich si dopravní podnik slibuje také snížení nákladů na údržbu, což odhadli již sami cestující. „Lze s určitostí říci jen tolik, že se již nebudou každých zhruba šest měsíců provozu chemicky čistit speciálními stroji pro dezinfekci čalouněných sedadel. Jak ale bude nastavena údržba, ukáže právě jejich testovací provoz. Údržba koženkových sedadel, respektive lavic byla podobně jednoduchá – setření hadrem. V případě poškození či opravy se využívalo čalounictví a truhlárna, protože rámy lavic byly dřevěné,“ vzpomíná Řehková.
Pro výběr materiálů používaných ve vozech podzemní dráhy platí přísné normy, především pak v protipožární bezpečnosti. Materiály musí být nehořlavé nebo těžce hořlavé, nešířící plamen. Pokud by se přece jen něco dostalo do styku s ohněm, zplodiny, které by vznikaly, nesmějí být toxické. To se týká pochopitelně i sedaček.
„Právě tento požadavek bývá u dřeva, plastů a umělých hmot problém. Z tohoto důvodu nebylo použití plastových sedaček při vývoji vozů metra v minulosti akceptovatelné. Z obdobných důvodů by nevyhověla současným požadavkům na nehořlavost ani dříve masově užívaná koženka, a to především na netoxičnost případných zplodin hoření. Současné textilní sedačky ale splňují vše,“ doplňuje Řehková.
Strážce streamu
